přijatelná, 2 – špatná, 1 – nepřijatelná. Kvalita 4 se označuje také jako „hovorová“, kvalita 3-4
jako „komunikační“ a kvalita 3 a menší jako „syntetická“.
Zdrojové kódování akustických signálů, s kmitočtovým rozsahem 10 Hz až 20 kHz u
nichž se vyžaduje vysoká věrnost reprodukce, se provádí s využití poznatků psychoakustiky a
s pomocí rychlých signálových procesorů. Využívá se zejména subpásmového kódování SBC
(Subband-Coding) a maskovacího efektu lidského sluchu. Používané kódovací systémy lze
rozdělit do dvou základních skupin, a to na systémy s prediktivním kódováním a systémy
s transformačním kódováním. Uvedené zdrojové kódování se používá také u perspektivních
rozhlasových a televizních digitálních systémů DAB (Digital Audio Broadcasting) a DVB
(Digital Video Broadcasting).
U obrazových signálů s kmitočtovým rozsahem do 6 MHz se vyskytují dva základní
typy redundance, a to prostorová a časová. Jednotlivé body obrazu jsou charakterizovány
základními parametry, a to jasem, barevným tónem a sytostí, které bývají vyjádřeny jasovým
a dvěma chrominančními signály. Prostorová redundance vzniká v důsledku vzájemné
korelace jednotlivých parametrů sousedních bodů obrazu. K její redukci se používá
transformačního kódování, které je tím účinnější, čím větší je vzájemná korelace příslušných
parametrů sousedních bodů obrazu. U obrazu, jehož jasový signál má charakter šumového
signálu, je vzájemná korelace parametrů sousedních bodů velice nízká, případně nulová, a
proto zdrojové kódování přestává být účinné – nedochází téměř k žádné redukci bitového
toku. U pohyblivých obrazů se kromě prostorové redundance uplatňuje i redundance časová.
Ta vzniká v důsledku toho, že parametry jednotlivých bodů obrazu jsou v následujícím i
předchozím snímku znatelně korelovány (pokud se ovšem právě skokem nezmění scéna –
například střih na hlasatelku, atd.). K redukci časové redundance se využívá predikce pomocí
snímků I (Intra Frame), P (Predict Frame) a B (Bidirectional Frame), kombinované s tzv.
vektory pohybu. Ke snížení přenosové rychlosti bitového toku obrazových signálů napomáhá
také potlačení irelevantní složky v obrazovém signálu. Využívá se především maskovacího
jevu lidského zraku, který spočívá v omezených schopnostech lidského oka rozeznat jemné
prostorové detaily, detaily barevných ploch, atd. Míra redukce irelevance je subjektivní
veličinou a její stanovení se provádí statistickým vyhodnocením výsledků hodnocení kvality
obrazu velkým množství pozorovatelů. Lze ji nastavit vhodným kvantováním koeficientů
získaných po transformaci. K nejznámějším systémům zdrojového kódování obrazů patří
standardy JPEG (Joint Photographic Experts Group) a MPEG (Motion Picture Experts
Group). Kompresní poměr lze nastavovat v závislosti na požadované kvalitě obrazu
v širokých mezích a může dosahovat hodnot až cca 150:1.