Te9, když už máte za sebou všechny kroky potřebné k tomu, abyste mohli
začít používat mobilní telefon, a jste přihlášeni do sítě operátora, můžete konečně
vytočit telefonní číslo.
To provedete zpravidla tak, že pomocí číselné klávesnice napíšete telefonní číslo
nebo, pokud již máte číslo zapsané v telefonním seznamu, vyberete je z něj
a stisknete tlačítko, které je na vašem telefonu určeno právě pro tuto operaci –
většinou je na něm malý zelený telefónek nebo popiska OK (k ukončení hovoru se
používá tlačítko s telefónkem červeným, nebo jiné, k tomuto účelu určené).
Struktura telefonního čísla
Národní telefonní číslo
Nejprve číslo pevné linky provozované Českým Telecomem, např.:
05 41515500
0 – meziměstské rozlišovací číslo
5 – směrové číslo uzlového telefonního obvodu (UTO), zde Brno
41515500 – přípojné číslo telefonní stanice.
A nyní číslo telefonu mobilního operátora:
060X 123456
Vytočení telefonního čísla 11
0 – obdoba rozlišení meziměsto, v dnešní době by asi více odpovídalo označení mezisí/ové
rozlišovací číslo
60X – rozlišovací číslo operátora – liší se právě číslem X na konci, které nabývá hodnot 1 – 8.
123456 – přípojné číslo mobilního telefonu, vždy šestimístné. Proto také – možnosti jsou už
vyčerpané – mobilní operátoři musí používat další čísla v předčíslí 60X. Zatímco na počátku
rozvoje mobilního telefonování vystačil Eurotel s předčíslími 0601 (NMT sí/) a 0602 (GSM sí/)
a RadioMobil s předčíslím 0603, tak nyní má Eurotel i předčíslí 0606 a RadioMobil 0604, 0605
a pro úplnost Český Mobil 0608.
V sítích mobilních operátorů se však mnohem více využívá čísla ve tvaru mezinárodním.
Mezinárodní telefonní číslo
Nejprve Telecom:
00 420 5 41515500
00 – mezinárodní rozlišovací znak – může být nahrazen znakem +, který vlastně také znamená
„vytočení“ dvou nul
420 – směrové číslo České republiky
5 – směrové číslo UTO (Brno) – bez úvodní nuly!
41515500 – přípojné číslo telefonní stanice
Struktura čísla pro volání v mobilních sítích je zcela obdobná, jen je zvykem používat místo úvodních
dvou nul znak +:
+420 5 41515500 do pevné sítě nebo +420 60X 123456 do sítí našich mobilních operátorů. Význam jednotlivých
předčíslí je stejný a opět se vynechává úvodní nula směrových čísel UTO nebo mobilního operátora,
jak u volání z pevné sítě tak z mobilu.
Vždy používejte předčíslí
Oproti klasickým pevným linkám neexistuje u volání z mobilu rozdíl v meziměstském a místním volání.
To tedy znamená, že pokud voláte na klasickou pevnou linku v nějakém městě, kde sami bydlíte nebo se
právě nacházíte, musíte přidat i předčíslí, jako byste na pevné lince volali meziměstsky (např. 05 - Brno),
voláte-li na jiný mobilní telefon, musíte přidat předčíslí mobilního operátora. Pokud vám nejde vytočit
telefonní číslo, nebo je telefon, na který voláte neustále obsazen, zkontrolujte, jestli jste neudělali právě
tuto chybu – je jedna z nejčastějších.
Mezinárodní formát čísla
Kromě klasického zapsání telefonního čísla (např. 0602 020202, 05 12341234), je
můžete také zapsat mezinárodní formou, kterou u nás podporují všichni tři mobilní
operátoři. To provedete tak, že před klasické číslo přidáte mezinárodní předčíslí
(pro Českou republiku +420) a z předčíslí místa nebo mobilního operátora vypustíte
vedoucí nulu. Číslo s mezinárodním předčíslím vypadá tedy takto:
+420 5 12341234 nebo +420 603 603603.
Uvědomte si prosím, že bez tohoto předčíslí si nezavoláte do ani ze zahraničí.
Z tohoto důvodu je nejlepší zapisovat si čísla do telefonního seznamu i s mezinárodním
předčíslím, vyhnete se tak některým problémům. Zde uvedu hlavní dva
důvody, proč je vhodné si zapisovat do telefonního seznamu čísla v mezinárodním
tvaru a se znaménkem plus místo úvodních dvou nul:
• první důvod je zcela jasný. Pokud jste v zahraničí nebo v některých místech pohraničí, které nemá váš
operátor pokryto, objeví se vám na displeji zřejmě operátor, se kterým má ten váš sjednaný roaming
(tento pojem si vysvětlíme dále). Pokud v tomto případě chcete volat některé číslo z vašeho telefonního
seznamu, musíte bezpodmínečně volat i mezinárodní předčíslí. Pokud je v seznamu nemáte,
musíte celé číslo zadávat ručně.
Friday, April 30, 2010
Thursday, April 29, 2010
Mobil versus pevná linka
Hlavní rozdíl mezi mobilním telefonem
a pevnou linkou je v jejich univerzálnost. Mobilní
telefon můžete nosit neustále s sebou,
dovoluje vám mít neustálou kontrolu nad
svými telefonáty a umožňuje člověku být vždy
k zastižení (samozřejmě pokud jste v dosahu
signálu). Další výhodou mobilního telefonu je
to, že má displej. Díky němu je vlastně
umožněno využívat tolik různorodých služeb
a funkcí. Jednou z těch nejvyužívanějších je
možnost odesílat krátké textové zprávy či
e-maily a za velkou výhodu považuji též podporu
funkce telefonního seznamu. Díky němu
máte tedy neustále při sobě seznam svých
kontaktů s telefonními čísly, u některých typů
mobilních telefonů i s adresou a třeba e-mailem.
Na druhou stranu jste omezeni kapacitou
paměti telefonu a SIM karty, což můžete u pevného telefonu vyřešit nákupem většího deníku pro
záznam telefonních čísel. Abychom mobilní telefony jenom nechválili, zaměříme se také na jejich
nedostatky. Mobilní telefony mají nevýhodu v nízké přenosové rychlosti, což má za následek menší kvalitu
hlasu. V tomto případě je klasická pevná linka výhodnější.
Mobil versus pevná linka 9
Základy telefonování
Každý, kdo chce kdy používat mobilní telefon, by si měl osvojit několik základních operací s tímto
přístrojem. Následující odstavce a řádky by vám v tom měly, alespoň z části, pomoci…
Aktivace telefonu
Vložení SIM karty
SIM karta je vlastně srdcem celého telefonu. Bez ní se
z mobilního telefonu nedovoláte (až na výjimky v podobě
tísňového volání…), telefon je bez ní vlastně slušně řečeno „na
nic“. Jednotlivé SIM karty se od sebe odlišují kapacitou paměti,
ale hlavní rozdíl je v použitém operátoru. Každý operátor
má své SIM karty, které umožňují připojit se pouze do
jeho sítě či do sítě některého z jeho roamingových partnerů.
To tedy znamená, že pokud vlastníte kartu vydanou Paegasem
do sítě EuroTelu či Oskaru se nepřipojíte, naopak např.
v Německu do sítě D1 ano.
A/ už si tedy koupíte mobilní telefon v obchodě, na dobírku, nebo na internetu, a/ je to předplacená
sada, nebo telefon s paušálním tarifem, ze všeho nejdříve je potřeba jej aktivovat – oživit. První krok
k aktivaci přístroje je vložení SIM karty. Tato akce se může u různých telefonů lišit, ale u většiny ji provedete
tak, že sejmete baterii a do připraveného otvoru vložíte vaši SIM kartu. Jednotlivé otvory se mohou
lišit v závislosti na telefonu, vždy tedy musíte mít SIM kartu odpovídající velikosti. Přesto, že vám může tato
operace připadat velice jednoduchá (a ona taky jednoduchá je), doporučuji úplným začátečníkům bu9
nahlédnout do návodu k obsluze telefonu nebo si nechat poradit od zkušenějšího kolegy či člena rodiny.
V žádném případě nemůžete telefon, a to si zapamatujte, vložením SIM karty zničit. SIM karty mají jeden
roh zkosený a tak se dají do telefonu vložit pouze jedním
směrem (samozřejmě, pokud nepoužijete hrubé násilí), a tím
pádem je jejich poničení prakticky nemožné (jen pokud byste
způsobili v telefonu zkrat).
Te9 již máte v telefonu vloženou SIM kartu a můžete telefon
zapnout. To se provádí speciálním k tomu účelu určeným
tlačítkem, které bývá umístěno na různých místech – závisí na
10 Základy telefonování
typu mobilního telefonu – a téměř vždy je označeno ikonkou červeného sluchátka nebo, pokud nemá
žádnou jinou přidruženou funkci, znakem kolmé čárky v kroužku.
Přihlášení mobilu do sítě
Ihned po spuštění se mobilní telefon pokusí přihlásit do mobilní sítě. K tomu, abyste se připojili, musíte
být samozřejmě v dosahu signálu. To, že jste přihlášeni, poznáte zpravidla tak, že je na displeji mobilu
napsán název vašeho operátora (např. tedy Paegas).
Pokud tomu tak není a sí/ se z jakéhokoliv důvodu sama automaticky nepřihlásí, musíte volbu sítě
provést ručně, pomocí menu telefonu.
Pokud se nacházíte v zahraničí, vybere váš mobilní telefon sí/ zahraničního operátora, se kterou má váš
mobilní operátor podepsanou roamingovou smlouvu (může a je jich většinou více než jeden) a vy můžete
zvolit tu, o které víte, že je levnější, nebo jejíž název se vám líbí nejvíc.
Vlastní aktivace
Pokud jste si telefon koupili v rámci předplacené sady, postupujte podle návodu, který je k ní přiložen.
U ostatních telefonů provede vlastní aktivaci přímo váš mobilní operátor, kterému dává avízo k aktivaci
prodejce.
Pozor – nové baterie
Než začnete nový mobilní telefon používat, nezapomeňte nejdříve nabít baterii. Ta je totiž u nového
telefonu skoro vždy úplně vybitá. Ušetříte si tak spoustu problémů. I když si tento problém rozebereme
ještě dále, je dobré se zmínit o tom, že baterie bychom měli vždy nabíjet až do stavu úplného nabití a na
nabíječku je nedávat dříve, než jsou úplně vybité. Vyplatí se také pořízení stolní nabíječky, která mívá
funkci vybití před nabitím, čímž požadavek úplného vybití před dalším nabíjecím cyklem dodržíme. Pokud
budete takto s bateriemi zacházet, pak se nemusíte bát, že byste měli v krátké době s bateriemi nějaké
zásadní problémy. Určitě nenechávejte mobily stále připojené na nabíječku a pozor na handsfree sady do
automobilů, které se také snaží baterie stále dobíjet, aniž by byly vybité.
a pevnou linkou je v jejich univerzálnost. Mobilní
telefon můžete nosit neustále s sebou,
dovoluje vám mít neustálou kontrolu nad
svými telefonáty a umožňuje člověku být vždy
k zastižení (samozřejmě pokud jste v dosahu
signálu). Další výhodou mobilního telefonu je
to, že má displej. Díky němu je vlastně
umožněno využívat tolik různorodých služeb
a funkcí. Jednou z těch nejvyužívanějších je
možnost odesílat krátké textové zprávy či
e-maily a za velkou výhodu považuji též podporu
funkce telefonního seznamu. Díky němu
máte tedy neustále při sobě seznam svých
kontaktů s telefonními čísly, u některých typů
mobilních telefonů i s adresou a třeba e-mailem.
Na druhou stranu jste omezeni kapacitou
paměti telefonu a SIM karty, což můžete u pevného telefonu vyřešit nákupem většího deníku pro
záznam telefonních čísel. Abychom mobilní telefony jenom nechválili, zaměříme se také na jejich
nedostatky. Mobilní telefony mají nevýhodu v nízké přenosové rychlosti, což má za následek menší kvalitu
hlasu. V tomto případě je klasická pevná linka výhodnější.
Mobil versus pevná linka 9
Základy telefonování
Každý, kdo chce kdy používat mobilní telefon, by si měl osvojit několik základních operací s tímto
přístrojem. Následující odstavce a řádky by vám v tom měly, alespoň z části, pomoci…
Aktivace telefonu
Vložení SIM karty
SIM karta je vlastně srdcem celého telefonu. Bez ní se
z mobilního telefonu nedovoláte (až na výjimky v podobě
tísňového volání…), telefon je bez ní vlastně slušně řečeno „na
nic“. Jednotlivé SIM karty se od sebe odlišují kapacitou paměti,
ale hlavní rozdíl je v použitém operátoru. Každý operátor
má své SIM karty, které umožňují připojit se pouze do
jeho sítě či do sítě některého z jeho roamingových partnerů.
To tedy znamená, že pokud vlastníte kartu vydanou Paegasem
do sítě EuroTelu či Oskaru se nepřipojíte, naopak např.
v Německu do sítě D1 ano.
A/ už si tedy koupíte mobilní telefon v obchodě, na dobírku, nebo na internetu, a/ je to předplacená
sada, nebo telefon s paušálním tarifem, ze všeho nejdříve je potřeba jej aktivovat – oživit. První krok
k aktivaci přístroje je vložení SIM karty. Tato akce se může u různých telefonů lišit, ale u většiny ji provedete
tak, že sejmete baterii a do připraveného otvoru vložíte vaši SIM kartu. Jednotlivé otvory se mohou
lišit v závislosti na telefonu, vždy tedy musíte mít SIM kartu odpovídající velikosti. Přesto, že vám může tato
operace připadat velice jednoduchá (a ona taky jednoduchá je), doporučuji úplným začátečníkům bu9
nahlédnout do návodu k obsluze telefonu nebo si nechat poradit od zkušenějšího kolegy či člena rodiny.
V žádném případě nemůžete telefon, a to si zapamatujte, vložením SIM karty zničit. SIM karty mají jeden
roh zkosený a tak se dají do telefonu vložit pouze jedním
směrem (samozřejmě, pokud nepoužijete hrubé násilí), a tím
pádem je jejich poničení prakticky nemožné (jen pokud byste
způsobili v telefonu zkrat).
Te9 již máte v telefonu vloženou SIM kartu a můžete telefon
zapnout. To se provádí speciálním k tomu účelu určeným
tlačítkem, které bývá umístěno na různých místech – závisí na
10 Základy telefonování
typu mobilního telefonu – a téměř vždy je označeno ikonkou červeného sluchátka nebo, pokud nemá
žádnou jinou přidruženou funkci, znakem kolmé čárky v kroužku.
Přihlášení mobilu do sítě
Ihned po spuštění se mobilní telefon pokusí přihlásit do mobilní sítě. K tomu, abyste se připojili, musíte
být samozřejmě v dosahu signálu. To, že jste přihlášeni, poznáte zpravidla tak, že je na displeji mobilu
napsán název vašeho operátora (např. tedy Paegas).
Pokud tomu tak není a sí/ se z jakéhokoliv důvodu sama automaticky nepřihlásí, musíte volbu sítě
provést ručně, pomocí menu telefonu.
Pokud se nacházíte v zahraničí, vybere váš mobilní telefon sí/ zahraničního operátora, se kterou má váš
mobilní operátor podepsanou roamingovou smlouvu (může a je jich většinou více než jeden) a vy můžete
zvolit tu, o které víte, že je levnější, nebo jejíž název se vám líbí nejvíc.
Vlastní aktivace
Pokud jste si telefon koupili v rámci předplacené sady, postupujte podle návodu, který je k ní přiložen.
U ostatních telefonů provede vlastní aktivaci přímo váš mobilní operátor, kterému dává avízo k aktivaci
prodejce.
Pozor – nové baterie
Než začnete nový mobilní telefon používat, nezapomeňte nejdříve nabít baterii. Ta je totiž u nového
telefonu skoro vždy úplně vybitá. Ušetříte si tak spoustu problémů. I když si tento problém rozebereme
ještě dále, je dobré se zmínit o tom, že baterie bychom měli vždy nabíjet až do stavu úplného nabití a na
nabíječku je nedávat dříve, než jsou úplně vybité. Vyplatí se také pořízení stolní nabíječky, která mívá
funkci vybití před nabitím, čímž požadavek úplného vybití před dalším nabíjecím cyklem dodržíme. Pokud
budete takto s bateriemi zacházet, pak se nemusíte bát, že byste měli v krátké době s bateriemi nějaké
zásadní problémy. Určitě nenechávejte mobily stále připojené na nabíječku a pozor na handsfree sady do
automobilů, které se také snaží baterie stále dobíjet, aniž by byly vybité.
Tuesday, April 27, 2010
Mobilní komunikace obecně
Hovory sledované osoby se automaticky ukládají za pomoci jednoho kanálu na harddisk běžného PC
notebooku. Ukládají se data typu: volaná čísla, kdo volal (a odkud), datum, čas, druh hovoru (registrace,
datový či hlasový přenos atd.), ESN (jen pro organizace), poloha volajícího apod. Najednou lze sledovat až
256 telefonních čísel. Systém dokonce dokáže automaticky rozpoznat přepnutí na handsfree sadu, pokud
někdo používá mobilní telefon v autě.
Problematikou se zabýval i Kongres Spojených států. V roce 1986, kdy objevily první mobilní telefony,
byla podepsána ECPA (Smlouva o bezpečnosti elektronické komunikace), ale už v roce 1992 byla označena
za nevyhovující, protože nezahrnovala možnosti nových technologií (v podstatě se ve smlouvě nacházely
takové formulace, které by při přísnějším výkladu zakazovaly i poslech rozhlasu nebo rádiových stanic).
Musel se proto rozlišit rádiový typ vysílání od mobilního telefonování.
Protože na ně je vyhrazeno pásmo od 890,025 MHz do 911,425 MHz, byla na všech rádiových
přijímačích pro běžné uživatele zablokována právě frekvence 870 – 892 MHz, bohužel od 892 do 914 MHz
k tomu nedošlo a monitorování je možné. A to i přesto, že Kongres vydal dva zákony, jimiž teoreticky
zaručil bezpečnost uživatelům mobilních telefonů. Vývoj jde totiž velmi rychle kupředu.
A tak američtí zákonodárci doporučují používat anonymní volání či kódovače hovorů. Jenže, co je to
platné, když v podstatě kdokoliv může sledovat cizí mobilní telefony. Stačí získat policejní přijímač a PIN
mobilního telefonu, který chcete sledovat. Jediným omezením je, že musíte být v dosahu rádiových vln.
Celá věc je samozřejmě nelegální, ale i tak se dají podobné přijímače sehnat za 20 000 až 30 000 amerických
dolarů. V Kanadě se dokonce dají koupit zařízení za 500 dolarů, jež se dají připojit k počítači.
Typy sítí
Rozdíl mezi GSM a NMT
V České republice jsou zatím v provozu dva typy mobilních sítí. Nejnovější digitální sít GSM (Global
System Mobile) a zastaralejší analogová sí/ standardu NMT (Nordic Mobile Telephony). Jak je patrno
z celého názvu pro zkratku NMT, jde o systém, který přinesly severské (evropské) země. Největší zásluhu
na rozvoji sítě NMT měla asi firma Nokia s jejímiž zástupci se také u nás už koncem osmdesátých let
jednalo o zavedení mobilní sítě v tehdejším ČSSR. První mobilní telefony byly velké, velmi drahé a vlastník
mobilu platil nejen hovory odchozí, ale i příchozí! Takový mobilní telefon si mohli zpočátku dovolit jen
velcí podnikatelé nebo velké firmy. V těchto kruzích ostatně bylo prestižní otázkou takový mobilní telefon
vlastnit. Čím nižší kontaktní číslo, tím lepší.
Jeden z největších rozdílů mezi těmito dvěma sítěmi (pokud nebereme v úvahu ty technické a díváme-li
se na to pouze pohledem uživatele a ne odborníka na mobilní komunikace), je v počtu jednotlivých služeb,
které mohou poskytovat. Sí/ NMT nenabízí některé služby, na které jsou uživatelé GSM sítě zvyklí. V první
8 Mobilní komunikace obecně
řadě je to roaming (používání mobilního telefonu v zahraničí), tolik
nepostradatelná věc pro často cestujícího člověka, a v druhé řadě také
nemožnost přenášet jakákoli data, tím pádem také fax a všechny služby
spojené s internetem včetně WAPu. Dlouhou dobu nebylo také možné
posílat krátké textové zprávy, což bylo dáno hlavně neochotou
představitelů EuroTelu tuto funkci ve své staré síti spustit. Před
nedávnou dobou se však EuroTel konečně rozhodl SMS službu
umožnit a tak už si konečně pošlete i v sítí NMT, pro zákazníka GSM
sítě naprosto samozřejmou, SMSku – krátkou textovou zprávu.
Rozdíl mezi 900 MHz a 1800 MHz
Jedním z velice častých dotazů se kterým se setkávám, je dotaz na rozdíl mezi GSM sítí pracující na
frekvenci 900 MHz a sítí o frekvenci 1800 MHz.
Ten hlavní je v kvalitě sítě a kapacitě služeb. Sí/ 1800 MHz nabízí kvalitnější přenosy a zároveň
dvojnásobnou kapacitu oproti u nás rozšířenější 900 MHz síti. Hodí se tedy do míst, která mají vysokou
hustotu osídlení. Není však vhodná do členitého a složitého terénu, který je doménou sítě 900 MHz.
Oba typy se od sebe odlišují ještě jednou zvláštností, která je dána frekvencí, na které pracují. Protože
na sebe jednotlivé vysílače musí „vidět“, mají určenou ideální vzdálenost, kterou mezi sebou musí mít. Tato
vzdálenost činí u frekvence 900 MHz něco okolo 30 km, u frekvence 1800 MHz v průměru 4 km, samozřejmě
s ohledem na terén, ve kterém se vysílače nachází.
Z toho se dá jasně vyvodit, že použití kvalitnější 1800 GSM sítě je pro operátora podstatně nákladnější,
pro uživatele však výhodnější. Nesmíme však zapomenout ještě jednu věc. K tomu, abyste mohli využívat
služeb kvalitnější GSM sítě 1800, potřebujete telefon, který tuto frekvenci zvládá. Mezi staršími typy je jich
pouze pár, naopak už se nesetkáte s novým mobilem, který by ji nepodporoval.
notebooku. Ukládají se data typu: volaná čísla, kdo volal (a odkud), datum, čas, druh hovoru (registrace,
datový či hlasový přenos atd.), ESN (jen pro organizace), poloha volajícího apod. Najednou lze sledovat až
256 telefonních čísel. Systém dokonce dokáže automaticky rozpoznat přepnutí na handsfree sadu, pokud
někdo používá mobilní telefon v autě.
Problematikou se zabýval i Kongres Spojených států. V roce 1986, kdy objevily první mobilní telefony,
byla podepsána ECPA (Smlouva o bezpečnosti elektronické komunikace), ale už v roce 1992 byla označena
za nevyhovující, protože nezahrnovala možnosti nových technologií (v podstatě se ve smlouvě nacházely
takové formulace, které by při přísnějším výkladu zakazovaly i poslech rozhlasu nebo rádiových stanic).
Musel se proto rozlišit rádiový typ vysílání od mobilního telefonování.
Protože na ně je vyhrazeno pásmo od 890,025 MHz do 911,425 MHz, byla na všech rádiových
přijímačích pro běžné uživatele zablokována právě frekvence 870 – 892 MHz, bohužel od 892 do 914 MHz
k tomu nedošlo a monitorování je možné. A to i přesto, že Kongres vydal dva zákony, jimiž teoreticky
zaručil bezpečnost uživatelům mobilních telefonů. Vývoj jde totiž velmi rychle kupředu.
A tak američtí zákonodárci doporučují používat anonymní volání či kódovače hovorů. Jenže, co je to
platné, když v podstatě kdokoliv může sledovat cizí mobilní telefony. Stačí získat policejní přijímač a PIN
mobilního telefonu, který chcete sledovat. Jediným omezením je, že musíte být v dosahu rádiových vln.
Celá věc je samozřejmě nelegální, ale i tak se dají podobné přijímače sehnat za 20 000 až 30 000 amerických
dolarů. V Kanadě se dokonce dají koupit zařízení za 500 dolarů, jež se dají připojit k počítači.
Typy sítí
Rozdíl mezi GSM a NMT
V České republice jsou zatím v provozu dva typy mobilních sítí. Nejnovější digitální sít GSM (Global
System Mobile) a zastaralejší analogová sí/ standardu NMT (Nordic Mobile Telephony). Jak je patrno
z celého názvu pro zkratku NMT, jde o systém, který přinesly severské (evropské) země. Největší zásluhu
na rozvoji sítě NMT měla asi firma Nokia s jejímiž zástupci se také u nás už koncem osmdesátých let
jednalo o zavedení mobilní sítě v tehdejším ČSSR. První mobilní telefony byly velké, velmi drahé a vlastník
mobilu platil nejen hovory odchozí, ale i příchozí! Takový mobilní telefon si mohli zpočátku dovolit jen
velcí podnikatelé nebo velké firmy. V těchto kruzích ostatně bylo prestižní otázkou takový mobilní telefon
vlastnit. Čím nižší kontaktní číslo, tím lepší.
Jeden z největších rozdílů mezi těmito dvěma sítěmi (pokud nebereme v úvahu ty technické a díváme-li
se na to pouze pohledem uživatele a ne odborníka na mobilní komunikace), je v počtu jednotlivých služeb,
které mohou poskytovat. Sí/ NMT nenabízí některé služby, na které jsou uživatelé GSM sítě zvyklí. V první
8 Mobilní komunikace obecně
řadě je to roaming (používání mobilního telefonu v zahraničí), tolik
nepostradatelná věc pro často cestujícího člověka, a v druhé řadě také
nemožnost přenášet jakákoli data, tím pádem také fax a všechny služby
spojené s internetem včetně WAPu. Dlouhou dobu nebylo také možné
posílat krátké textové zprávy, což bylo dáno hlavně neochotou
představitelů EuroTelu tuto funkci ve své staré síti spustit. Před
nedávnou dobou se však EuroTel konečně rozhodl SMS službu
umožnit a tak už si konečně pošlete i v sítí NMT, pro zákazníka GSM
sítě naprosto samozřejmou, SMSku – krátkou textovou zprávu.
Rozdíl mezi 900 MHz a 1800 MHz
Jedním z velice častých dotazů se kterým se setkávám, je dotaz na rozdíl mezi GSM sítí pracující na
frekvenci 900 MHz a sítí o frekvenci 1800 MHz.
Ten hlavní je v kvalitě sítě a kapacitě služeb. Sí/ 1800 MHz nabízí kvalitnější přenosy a zároveň
dvojnásobnou kapacitu oproti u nás rozšířenější 900 MHz síti. Hodí se tedy do míst, která mají vysokou
hustotu osídlení. Není však vhodná do členitého a složitého terénu, který je doménou sítě 900 MHz.
Oba typy se od sebe odlišují ještě jednou zvláštností, která je dána frekvencí, na které pracují. Protože
na sebe jednotlivé vysílače musí „vidět“, mají určenou ideální vzdálenost, kterou mezi sebou musí mít. Tato
vzdálenost činí u frekvence 900 MHz něco okolo 30 km, u frekvence 1800 MHz v průměru 4 km, samozřejmě
s ohledem na terén, ve kterém se vysílače nachází.
Z toho se dá jasně vyvodit, že použití kvalitnější 1800 GSM sítě je pro operátora podstatně nákladnější,
pro uživatele však výhodnější. Nesmíme však zapomenout ještě jednu věc. K tomu, abyste mohli využívat
služeb kvalitnější GSM sítě 1800, potřebujete telefon, který tuto frekvenci zvládá. Mezi staršími typy je jich
pouze pár, naopak už se nesetkáte s novým mobilem, který by ji nepodporoval.
Monday, April 19, 2010
Zahraniční zkušenosti s mobilními technologiemi
Najdou vás kdekoliv
Na internetové adrese http://www.legalaid.nsw.gov.au se nacházejí stránky australské organizace pro občanskou
svobodu. Její předseda Chris Pulpick jako jeden z prvních upozornil na skutečnost, že pokud máte
mobilní telefon, ví operátor mobilní sítě, kde se nacházíte, a tuto informaci na základě zákona může předat
dál na žádost policie.
Australské mobilní společnosti ke stížnosti konstatovaly, že záznamy
o pohybu jednotlivých telefonů neuchovávají, ale na příkaz policie tak
mohou učinit. Australská policie se k problému odmítla vyjádřit.
Nejednotné zákony i přístupy panují v této věci i v dalších světových
státech: ve Švýcarsku jsou informace o pohybu mobilních telefonů
zaznamenávány automaticky a uchovávají se šest měsíců. Podle týdeníku
Sonntags Zeitung švýcarská policie tímto způsobem monitoruje uživatele
mobilních telefonů díky Swisscomu. Tato švýcarská státní telefonní
společnost zaznamenává data o pohybu více jak jednoho milionu
uživatelů. Jak už je zmíněno výše, může tak učinit za poslední půlrok, a to
s přesností několika stovek metrů. Z těchto informací se dá dokonce
vyvodit, minutu po minutě, kdo se kde s kým setkal a jak dlouho spolu
mluvili.
Samozřejmě činitelé Swisscomu, i když tuto informaci potvrdili, se hájí tím, že podobné údaje předává
společnost policii pouze na soudní příkaz. Protože však sledování mobilních telefonů patří v současné době
k účinným nástrojům policejního vyšetřování, stává se tak poměrně často. Sí/, která dokáže přesně lokalizovat
mobilní telefony ve chvíli, kdy jsou zapnuty, má přes 3 000 přijímačů a vysílačů.
Zahraniční zkušenosti s mobilními technologiemi 7
Ve Velké Británii má šest telekomunikačních společností dohodu s policií o poskytování informací
o pohybu jednotlivých mobilních telefonů, které používají podezřelí teroristé nebo těžcí zločinci. I tady je
však předávání těchto informací podmíněno právními a procedurálními předpisy. Navíc podobné sledování
se využívá jen při zátahových akcích, kdy se policie soustředí na vymezený okruh podezřelých osob.
Vra/me se však do Austrálie. Tam vypukl na rozdíl od Británie skandál, když se zjistilo, že místní policie
také využívá sledování mobilních telefonů ke stíhání známých zločinců a sbírání informací o tom, s kým se
setkali. Nejvíce však všechny účastníky překvapilo, že zločince bylo možné sledovat, i když měli mobilní
telefon vypnutý. Ten totiž automaticky vysílá každou půlhodinu elektronický signál.
Na trhu jsou monitorovací systémy již třetí generace, mezi něž patří např. britský Leech Multi-Track,
který monitoruje a dekóduje všechna data posílaná vzduchem přes jakoukoliv mobilní telefonní sí/. Je
založen na protokolech TACS a AMPS, které se používají všude ve světě. Přístroj je jen o málo větší než
diplomatický kufřík, operační systém je založen na 32bitovém modulu běžícím pod Windows 95 i 98
a vyhodnocovaná data přenáší na obrazovku ve skutečném čase. Analyzuje skutečný provoz na síti a uchovává
dokonce historii sledovaného objektu, již lze přenést do databáze MS Access pro další použití
a rozbor.
Na internetové adrese http://www.legalaid.nsw.gov.au se nacházejí stránky australské organizace pro občanskou
svobodu. Její předseda Chris Pulpick jako jeden z prvních upozornil na skutečnost, že pokud máte
mobilní telefon, ví operátor mobilní sítě, kde se nacházíte, a tuto informaci na základě zákona může předat
dál na žádost policie.
Australské mobilní společnosti ke stížnosti konstatovaly, že záznamy
o pohybu jednotlivých telefonů neuchovávají, ale na příkaz policie tak
mohou učinit. Australská policie se k problému odmítla vyjádřit.
Nejednotné zákony i přístupy panují v této věci i v dalších světových
státech: ve Švýcarsku jsou informace o pohybu mobilních telefonů
zaznamenávány automaticky a uchovávají se šest měsíců. Podle týdeníku
Sonntags Zeitung švýcarská policie tímto způsobem monitoruje uživatele
mobilních telefonů díky Swisscomu. Tato švýcarská státní telefonní
společnost zaznamenává data o pohybu více jak jednoho milionu
uživatelů. Jak už je zmíněno výše, může tak učinit za poslední půlrok, a to
s přesností několika stovek metrů. Z těchto informací se dá dokonce
vyvodit, minutu po minutě, kdo se kde s kým setkal a jak dlouho spolu
mluvili.
Samozřejmě činitelé Swisscomu, i když tuto informaci potvrdili, se hájí tím, že podobné údaje předává
společnost policii pouze na soudní příkaz. Protože však sledování mobilních telefonů patří v současné době
k účinným nástrojům policejního vyšetřování, stává se tak poměrně často. Sí/, která dokáže přesně lokalizovat
mobilní telefony ve chvíli, kdy jsou zapnuty, má přes 3 000 přijímačů a vysílačů.
Zahraniční zkušenosti s mobilními technologiemi 7
Ve Velké Británii má šest telekomunikačních společností dohodu s policií o poskytování informací
o pohybu jednotlivých mobilních telefonů, které používají podezřelí teroristé nebo těžcí zločinci. I tady je
však předávání těchto informací podmíněno právními a procedurálními předpisy. Navíc podobné sledování
se využívá jen při zátahových akcích, kdy se policie soustředí na vymezený okruh podezřelých osob.
Vra/me se však do Austrálie. Tam vypukl na rozdíl od Británie skandál, když se zjistilo, že místní policie
také využívá sledování mobilních telefonů ke stíhání známých zločinců a sbírání informací o tom, s kým se
setkali. Nejvíce však všechny účastníky překvapilo, že zločince bylo možné sledovat, i když měli mobilní
telefon vypnutý. Ten totiž automaticky vysílá každou půlhodinu elektronický signál.
Na trhu jsou monitorovací systémy již třetí generace, mezi něž patří např. britský Leech Multi-Track,
který monitoruje a dekóduje všechna data posílaná vzduchem přes jakoukoliv mobilní telefonní sí/. Je
založen na protokolech TACS a AMPS, které se používají všude ve světě. Přístroj je jen o málo větší než
diplomatický kufřík, operační systém je založen na 32bitovém modulu běžícím pod Windows 95 i 98
a vyhodnocovaná data přenáší na obrazovku ve skutečném čase. Analyzuje skutečný provoz na síti a uchovává
dokonce historii sledovaného objektu, již lze přenést do databáze MS Access pro další použití
a rozbor.
Subscribe to:
Posts (Atom)
