Itálie
K aféře došlo také v polovině roku 1998 při výběru třetího operátora v Itálii. Podle prvních posudků
vláda preferovala nabídku konsorcia Wind (France Telecom – 24,5 %, Deutsche Telecom – 24,5 % a státní
Enel), ale současně chtěla dát licenci konsorciu Picienne (Mediaset, BT, Telenor, benzinová společnost
ENI, Banca Nazionale del Lavoro a pojiš/ovna INA).
Rozdělení licence odmítli shodně oba subjekty, a Picienne v souvislosti s tím z tendru odstoupil a její
mluvčí oznámil, že se nemíní pokusit ani o ohlašovaný tendr na čtvrtého poskytovatele mobilní sítě.
V průběhu tendru také docházelo ke změně podmínek – ačkoliv měl zpočátku vítěz vybudovat sí/ na 1 800
MHz, časem si vláda řekla, že v pásmu 900 MHz je ještě dost místa a pásmo 1 800 že ponechá pro čtvrtého
operátora.
Na italském trhu působili v té době již dva operátoři: Telecom Italia Mobile a Omnitel Pronto Italia.
Podmínky třetí licence jsou stejné jako pro byly pro ně. Např. nutnost spolupracovat s Telecom Italia na
využití stávajících stožárů. Přesto se vyskytly pochybnosti o regulérnosti soutěže už ve chvíli, kdy se přihlásil
Wind. Ten z větší části vlastní Etel, jenž patří pod italské ministerstvo financí. Ostatní účastníci se obávali
podhodnocených cen společnosti Wind a dotací ze strany státu. Wind by také získal licencí možnost
spolupracovat se stávajícími operátory, ale těm se to nelíbilo – oni za sí/ museli zaplatit a někdo jiný by ji
získal zadarmo?
Nakonec Wind vyhrál, ale hned zpočátku se dostal do velkých problémů, z nichž nyní viní 24,5%
vlastníka Deutsche Telecom a žádá po něm úhradu za finanční újmu ve výši 155 milionů euro. A mezitím,
se skoro ročním zpožděním, vyhlásila italská vláda boj o čtvrtou licenci. O tu však nikdo moc nestojí –
pásmo 1 800 MHz nakonec přece jen získal Wind, navíc zbývá již jen malá část italského trhu, kterou by
stálo za to podchytit.
Izrael
Třetí licenci na mobilní sí/ vyhrála v Izraeli počátkem roku 1998 společnost Hutchison Telecommunications.
Jde o konsorcium firem Hutchison (57,5 %), Matav Cable Systems Media (25 %) a Elbit
(17,5 %). Licenci získalo na 10 let a zavázalo se proinvestovat 1 miliardu dolarů. Navíc bude první, kdo
v Izraeli vybuduje GSM sí/, protože ostatní dva operátoři Pelephone a CellCom používají technologii
NAMPS, respektive TDMA.
Tendru se zúčastnily i další světové společnosti: např. Bell, Mannesmann či hongkongský Hutchison
Whampoa. Přitom izraelský trh patří k nejrychleji rostoucím na světě – penetrace je zde 18 % a očekává se,
že během dvou let vzroste na 40 %. Pěkně je to patrné i na absolutních počtech uživatelů – zatímco v roce
1994 jich bylo 120 000, o dva roky později vzrostlo číslo na jeden milion.
Indie
V Indii ještě neskončil konkurz na třetího operátora mobilní sítě, ale už probíhá tendr na čtvrtého. Tím
by měla být společnost DoT (Department od Telecommunications). Ano, v Indii stále ještě většinou
existují na provozování mobilních telefonních služeb vládní monopoly. A to už od roku 1992, kdy zde
poprvé udělili licence pro dva operátory, každou pro jiný region. Nakonec si Indii rozdělili tři operátoři:
British Telecom, Swisscom a Hutchinson Whampoa (indická společnost) a proinvestovali více než 1,2
miliardy dolarů na výstavbu sítě pro 130 měst. Operátoři však museli úzce spolupracovat s indickými
firmami.
Indii trápí ještě jeden problém – některé soukromé společnosti doposud nezaplatily za licence a celková
ztráta indické vlády v této oblasti se odhaduje na 30 miliard rupií. Je to důsledek toho, že počet uživatelů
neroste tak rychle, jaké byly předpoklady.
Keňa
Generální ředitel regulátora Komunikační komise Keni (CCK) rozdělil letos v červnu první licenci na
mobilní sí/ mezi dvě společnosti: Telecom Kenya a Postal Kenya (POSTA). Formou joint venture s první
jmenovanou firmou vznikl Safaricom – soukromá firma, již vlastní ze 40 % Vodafone a ze 60 % právě
6 Mobilní komunikace obecně
Telecom Kenya. Už v prosinci očekává CCK nabídky na druhou licenci a během pěti let bude vyhlášen
tendr na třetího operátora.
Venezuela
Důvodem pro výběr třetího operátora ve Venezuele bylo přetížení linek dvou stávajících (Movilnet
a TelCel). Přitom TelCel začal nabízet služby v roce 1988 a má 300 000 uživatelů (z nadpoloviční většiny jej
vlastní BellSouth), Movilnet začal v roce 1991 a má přes 500 000 zákazníků. A tak v první polovině roku
1998 zadal ConaTel (Národní telekomunikační komise) podmínky pro třetího operátora v tendru, který
opět měl proběhnout formou aukce.
Koncem prosince stejného roku se pak ConaTel sešel se zájemci. Ale potvrdil se jen názor odborníků –
ConaTel totiž o třetím operátorovi uvažoval už v roce 1995 a vítěz měl být znám koncem toho roku,
nakonec se však termíny posunuly na neurčito. V roce 1996 oznámil, že licence bude v roce 1997, i nyní však
vše odložil – opět na neurčito.
JAR
V současné době je na pořadu jednání vlády JAR třetí licence mobilního operátora v této republice.
Veškeré posudky odborníků k tomu jsou sice veskrze negativní, protože nový operátor by musel jít s cenami
příliš dolů, přesto jde o neustále rostoucí trh. Za čtyři roky od spuštění první sítě v roce 1994 zde bylo 2,3
milionu uživatelů a na konci příštího roku se předpokládá, že jich bude 6,3 milionu.
Závěr
Tolik tedy o zkušenostech zahraničních. Kniha historie třetího operátora má již popsány první stránky
a právě te9 se dostává do jedné z nejdůležitějších etap svého vývoje.