Konvoluční kódy

Konvoluční kódy
Na rozdíl od paritních kódů, u kterých se ke kódové skupině přidává podle jistých
pravidel jeden nebo více bitů, se u konvolučních kodérů vkládá do signálu přídavná
redundance tím, že se nad původním a zpožděným bitovým tokem provádí podle známých
pravidel jisté matematické operace. Důsledkem je zvýšení přenosové rychlosti signálu, aniž
by byly k původnímu signálu přidány nějaké kontrolní bity. Konvoluční kódy je proto možné
považovat za konvoluci impulzní odezvy kodéru a vstupního signálu, což se promítlo i do
jejich názvu.
32 Rádiové a mobilní komunikace
Schéma zapojení
jednoduchého konvolučního
kodéru je nakresleno na obr.
2.15. Kodér obsahuje posuvný
registr délky S a několik
součtových členů realizujících
funkci sčítání modulo 2 (logický
součet bez přenosu). Jejich počet
je stanoven tzv. generujícími
mnohočleny stupně S , které
udávají podle jakých pravidel
mají být vytvářeny výstupní
signály. Pokud mnohočlen
obsahuje člen s příslušnou
mocninou (jeho koeficient je
roven 1), je signál z příslušné buňky registru přiveden na součtový člen. Pokud
v mnohočlenu nějaký člen chybí (jeho koeficient je roven 0), signál z příslušné buňky není
využit.