Pro zdrojové kódování hovorových (řečových) signálů (horní mezní kmitočet
nejvýše 4 kHz) se používají kodéry, které lze rozdělit do tří základních skupin. První z nich
jsou kodéry tvarového průběhu (Waveform Coders), realizující tzv. zdrojové kódování tvaru
vlny. Jsou konstruovány tak, aby se časový průběh analogového signálu na výstupu dekodéru
co nejvíce shodoval s časovým průběhem analogového signálu na vstupu kodéru. Druhou
skupinu tvoří vokodéry (Vocoders, Voice Coders), realizující tzv. parametrické zdrojové
kódování. Při tomto způsobu kódování není přenášen původní signál, ale pouze jeho
charakteristické parametry, vytvořené na základě analýzy původního signálu. Na přijímací
straně je pomocí těchto parametrů řízen syntezátor hovorových signálů. Reprodukovaný
signál má výrazný syntetický charakter. Třetí skupinu tvoří kodéry hybridní, které vznikají
kombinací kodérů obou předchozích skupin a vhodným způsobem spojují jejich přednosti.
Realizují hybridní zdrojové kódování. Kodéry všech tří uvedených skupin jsou relativně
jednoduché a tedy i levné, avšak redukce bitové rychlosti není příliš vysoká (kompresní
poměr je v rozmezí 2:1 až cca. 25:1). Hodnocení jejich kvality se provádí podle kritéria MOS
(Mean Option Score), které rozeznává 5 stupňů kvality: 5 – vynikající, 4 – dobrá, 3 –
18 Rádiové a mobilní komunikace