Realizace těchto
systémů je podstatně složitější než systémů klasických, jejich výhody však převažují. Kromě
velké přenosové kapacity také velice efektivně využívají kmitočtové spektrum, které mohou
sdílet i s jinými radiokomunikačními systémy aniž by se vzájemně rušily. Dále mohou
pracovat v prostředí s vysokou úrovní poruch a rušení (i úmyslného), mají schopnost účinně
potlačovat úniky signálu a jejich činnost je velice obtížně identifikovatelná. Zpracování
signálu s poměrem 1 ≤ N S se v těchto systémech provádí na základě korelačního principu.
Výchozím bodem návrhu radiokomunikačního systému je radiokomunikační rovnice
umožňující ze zadaných parametrů výpočet (případně i volbu) parametrů ostatních. Nejčastěji
se udává ve tvaru
0 0
2
.
. . 4
N
P
T k
G L L
d
G P r r
p t t = 




ϕ π
λ . (1.9)
Jednotlivé symboly v této rovnici označují :
t P ..... celkový střední výkon vysílače měřený v napájecím bodě antény,
t G .... zisk vysílací antény,
λ ...... délka vlny,
d ..... vzdálenost mezi vysílací a přijímací anténou,
ϕ L .... ztráty nepřesným zaměřením antény (mohou se výrazně projevit především u vysoce
směrových antén),
p L .... ztráty polarizační (projevují se v případě, kdy elektromagnetické vlny dopadající na
anténu mají odlišnou polarizaci, než pro kterou je anténa určena),
r G .... zisk přijímací antény,
0 T ..... celková šumová teplota přijímacího systému (je dána součtem šumových teplot všech
částí systému - přijímače, antény, napáječe, ale i atmosféry, povrchu země, aj.),
Obr. 1.3: Závislost normované přenosové kapacity
a poměru signál-šum radiokomunikačního
systému na normované šířce pásma
16 Rádiové a mobilní komunikace
r P ..... střední výkon na výstupu přijímací antény,
0 0 .T k N = ..... spektrální výkonová hustota šumu na vstupu přijímače .
Součin t t G P . se nazývá efektivní izotropický vyzařovaný výkon a označuje se
zkratkou EIRP. Poměr zisku přijímací antény r G a šumové teploty přijímacího systému 0 T
se nazývá jakostní číslo přijímače a značí se T G , přičemž obě veličiny jsou vztaženy ke
vstupu přijímače.
Z radiokomunikační rovnice (1.9) lze určit, kromě jiných veličin, také výkon r P na
vstupu přijímače. Jeho hodnota by měla být vždy větší než určitý minimální výkon
min r P nutný pro správnou činnost navrhovaného systému. U analogových systémů musí být při
výkonu min r P zaručen požadovaný odstup signál-šum za demodulátorem, u digitálním
systémů musí být zaručena požadovaná chybovost BER. Pomocí veličiny min r P se určuje tzv.
systémový zisk definovaný vztahy
[ ] [ ] [ ] dBm P dBm P dB G r t dB syst min − = nebo [ ]
min
r
t
syst P
P G = − . (1.10)
Systémový zisk dB syst G musí být větší (minimálně rovný) než součet všech ztrát zmenšený o
zisky přijímací a vysílací antény.