Zdrojové kódování tvaru vlny
K nejjednodušším způsobům tohoto kódování patří známá impulzová kódovaná
modulace PCM (Pulse Code Modulation), realizující převod analogového signálu na
digitální ve třech krocích – vzorkování, kvantování a kódování. Pro hovorový analogový
signál v telefonní kvalitě, tedy s kmitočtovým rozsahem 300 až 3400 Hz, se s ohledem na
vzorkovací teorém volí vzorkovací kmitočet 8 kHz, tj. za každou sekundu se vytváří 8000
vzorků signálu. Počet kvantovacích hladin je dán dynamikou vstupního signálu a určuje
kvantizační šum obsažený v digitálním signálu. Velikost každého vzorku je přiřazena
(zaokrouhlena) k nejbližší úrovni jedné z 256 kvantovacích hladin. Úroveň každé kvantovací
hladiny je vyjádřena osmibitovým číslem. Přenosová rychlost výstupního digitálního signálu
je tedy s kbit s bit / 64 / 64000 8 . 8000 = = . Tuto hodnotu lze považovat za výchozí pro
srovnání dalších způsobů zdrojového kódování hovorových signálů.
Rádiové a mobilní komunikace 19
Redukci bitového toku lze dosáhnout použitím diferenční impulzové kódované
modulace DPCM (Differential Pulse Code Modulation). Na rozdíl od kódování PCM, kdy je
přenášena informace o velikosti celého vzorku, se u kódování DPCM přenáší informace
pouze o rozdílu kvantovaného vzorku a jeho predikované (předpokládané) hodnoty, odvozené
obvykle z jednoho případně několika předchozích vzorků. Rozdílový signál je ve srovnání
s predikovanou hodnotou vzorku daleko menší, takže jeho velikost lze vyjádřit menším
počtem bitů. Predikovaná hodnota vzorku představuje redundantní informaci signálu a
nepřenáší se. Blokové schéma kodéru i dekodéru DPCM je nakresleno na obr. 2.1.
Predikovaný signál se vytváří pomocí pamětí nebo zpožďovacích obvodů.
+