Parametrické zdrojové kódování

Vokodéry používané pro parametrické zdrojové kódování jsou konstruovány na
základě poznatků o lidském hlasu a hlasového traktu.Srovnáním
detailních výseků časových průběhů pro samohlásku „I“ a souhlásku „S“ je vidět, že charakter
těchto signálů je zcela odlišný. Zatímco časový průběh signálu odpovídající souhlásce „S“ má
náhodný charakter a podobá se šumovému signálu, v časovém průběhu signálu u samohlásky
„I“ je vidět jistá periodicita a deterministický charakter. Lidská řeč se skládá ze znělých
hlásek (kvaziperiodický charakter signálu), neznělých hlásek (pseudonáhodný charakter
signálu) a mezer.
Jednoduchý fyziologický model hlasového traktu ,kde jsou
vyznačeny všechny lidské orgány a části lidského těla, které se podílí na tvorbě hlasu.
Základním parametrem lidského hlasu je tzv. perioda základního tónu hlasu 0 T . Její
převrácená hodnota se nazývá kmitočet základního tónu nebo také základní hlasový kmitočet
(pitch) a pohybuje se v rozmezí 50 až 400 Hz. Každý člověk má jiný základní hlasový
kmitočet jehož hodnota se může měnit i v průběhu hovoru.
Rádiové a mobilní komunikace 21
Na základě
fyziologického modelu byl
sestaven elektrický model
pro syntézu řeči, který je
základem i pro obvodové
řešení vokodérů
s lineárním prediktivním
kódováním LPC (Linear
Predictive Coding), u nichž
se zpracování signálů
provádí v časové oblasti.
Jeho jednoduché blokové
schéma je nakresleno na
Hovorový signál
se vytváří v přijímací části
vokodéru (hovorovém
syntezátoru), která se
skládá z šumového a
impulzového generátoru,
filtru, zesilovače a
reproduktoru. Na výstupu
impulzového generátoru je
impulzový signál
s opakovací periodou 0 T ,
která je typická pro mluvící
osobu. Přepínač výstupních
signálů generátorů je
nastavován podle toho, zda
je vytvářena znělá nebo
neznělá hláska. Budící (excitační) signál přichází do filtru, který v závislosti na nastavení
svých parametrů modeluje vlastnosti hlasového traktu mluvící osoby. Výstupní signál je
zesílen v zesilovači a přiveden do reproduktoru.