Praktické pokusy při realizaci optimálních metod kódování i modulace však vedou
k extrémnímu nárůstu složitosti použitých obvodů.
Jak vyplývá ze vztahu (1.4), lze požadovanou kapacituC systému dosáhnout různými
kombinacemi hodnot parametrů B , S a N . Stejné kapacity C systému lze dosáhnout buď
s malou šířkou pásma B a velkým poměrem signál-šum na vstupu přijímače (tj. použitím
velkých vysílacích výkonů a vysílacích antén s velkým ziskem) nebo s velkou šířkou pásma
B a malým poměrem signál-šum na vstupu přijímače (systémy s malými vysílacími výkony).
Střední hodnotu výkonu šumu N lze vyjádřit pomocí spektrální výkonové hustoty šumu
0 N vztahem
0 . N B N = . (1.5)
Zavedením nové veličiny 0 B můžeme pro střední hodnotu výkonu signálu S psát
0 0 . N B S = . (1.6)

Z uvedeného vztahu vyplývá, že nová veličina 0 B je šířka pásma radiokomunikačního kanálu,
při které je střední hodnota výkonu šumu N rovna střední hodnotě výkonu signálu S , tj.
poměr signál-šum je roven jedné. Dosazením (1.7) do (1.4) a dělením celé rovnice veličinou
0 B dostáváme normovaný tvar Shannonova - Hartleyova vztahu



 + = 


 
+
=
x
x
B
B
B
B
B
C 1 1 log . 1 log . 2
0
2
0 0
, (1.8)
kde
0 B
C ............. je normovaná přenosová kapacita,
0 B
B x = ...... je normovaná (poměrná) šířka pásma.
Poněvadž normovaná přenosová kapacita závisí podle (1.8) již pouze na jediné proměnné,
kterou je normovaná šířka pásma, lze tuto závislost znázornit graficky, jak je uvedeno na
obr. 1.3 (křivka vycházející z počátku). Ve stejném obrázku je nakreslena i závislost poměru
signál-šum na normované šířce pásma, daná vztahem (1.7).