V pásmu krátkých vln

se rádiové vlny šíří několikanásobným odrazem od ionosféry a
zemského povrchu, v závislosti na kmitočtu a hustotě ionosféry. Hustota ionosféry závisí na
intenzitě záření dopadajícího z kosmu na vnější část atmosféry (světelné záření Slunce,
kosmické záření a korpuskulární záření – dopad jemných hmotných částic) a mění se tedy
podle denní doby, ročního období a fáze jedenáctiletého cyklu sluneční činnosti. Závislost na
kmitočtu se projevuje tak, že vlny s příliš nízkými kmitočty (vzhledem k dané hustotě
ionosféry) se v ionosféře tlumí, zatímco vlny s příliš vysokými kmitočty propouští ionosféra
do volného prostoru. Pouze vlny s úzkým pásmem středních kmitočtů se od ionosféry odráží a
mohou po několikanásobných odrazech umožnit spojení prakticky s libovolným místem na
Zemi. S jedním odrazem od ionosféry lze uskutečnit spojení na vzdálenost asi 4000 km.
Velice obtížně lze však uskutečnit spojení mezi dvěma místy na zemském povrchu, kde je
různá denní doba i roční období (např. Jižní Amerika, aj.). Přesto je pásmo krátkých vln
určeno pro spojení na velké vzdálenosti. V době, kdy nebylo možné komunikovat pomocí
družicových systémů, poskytovalo pásmo krátkých vln jako jediné spojení s námořními
loděmi a se zaoceánskými kontinenty.