Kanálové kódování

Cílem kanálového kódování je zabezpečit signál proti chybám vznikajícím při přenosu
v komunikačním kanálu. Chyby signálu mohou být způsobeny šumem, různými druhy rušení,
únikem signálu, odrazy, přepnutím signálu při handoveru, atd. Mohou být ojedinělé nebo se
mohou vyskytovat ve skupinách (shluky chyb, bursty). Podstatou zabezpečení signálu je
mírné, úmyslné a kontrolované zvýšení jeho redundance (např. přidáním jistého počtu
kontrolních bitů). To se projeví malým zvýšením přenosové rychlosti signálu a tím i nutné
šířky kmitočtového pásma kanálu, při výrazném snížení chybovosti signálu BER (Bit Error
Rate). K tomuto účelu se používají zabezpečovací neboli bezpečnostní kódy umožňující
chybu nejen detekovat, ale i opravit. Při přenosu hovorového signálu je povolena maximální
přípustná chybovost 4 3 10 10 − − ÷ = BER , při přenosu televizního obrazového signálu
s vysokou rozlišovací
schopností HDTV (High
Definition TeleVison) je
10 10− ≅ BER a při přenosu
dat mezi počítači jsou
požadavky ještě přísnější.
V závislosti na
zabezpečovaném signálu se
proto volí různé stupně
ochrany a tedy i různé kódy.
Základním
parametrem kanálového
kodéru je kódový zisk
neboli zisk kódování G
(Coding Gain), udávající
kolikrát je možné při
Blokové
kódy
Binární
kódy
Nebinární
kódy
Lineární
kódy
Nelineární
kódy
Cyklické
kódy
Necyklické
kódy
Konvoluční
kódy
Korekční
kódy
Detekční
kódy
Kanálové zabezpečovací kódy