mobilní telefony

První
symbol obsahuje údaj o počtu
nul (délka běhu - Run
Length) a počtu bitů
potřebných pro kódování
koeficientu. Druhý symbol
vyjadřuje hodnotu
koeficientu v binární podobě.
Z důvodů dalšího snížení
redundance signálu se pro
kódování prvního symbolu
používá Huffmanův kód
(entropické kódování,
kódování s proměnnou
délkou slova VLC - Variable
Length Coding). Často se vyskytující symboly jsou kódovány krátkými slovy, zatímco
sporadicky se vyskytující symboly jsou naopak kódovány dlouhými slovy. Druhý symbol je
vyjádřen binárním kódem. Od jistého koeficientu, označovaného EOB (End of Block)
obsahuje sériový tok dat již pouze samé nuly. Stejnosměrný koeficient se může přenášet
samostatně nebo jako diference mezi hodnotou koeficientu současného a předchozího bloku.
Pro přenos signálu lze použít dva způsoby. Při sekvenčním módu se všechny
koeficienty jednoho bloku snímají postupně za sebou, a to se opakuje pro všechny bloky
obrazu. Doba přenosu celého obrazu je dlouhá. Mód progresivního kódování se používá při
prohlížení řady obrazů, kdy je vhodné pro hrubou orientaci zobrazit obraz bez podrobností.
Nejdříve se tedy přenášejí postupně ze všech bloků stejnosměrné koeficienty, poté první
střídavé koeficienty zase ze všech bloků, druhé koeficienty, atd. Obraz se postupně obohacuje
o podrobnosti (často užívaný způsob přenosu obrazů na síti Internet).
Popsané transformační kódování se používá u systémů JPEG (komprimační poměr 8
až 15) a MPEG. U
kódování pohyblivých obrazů se dosahuje další výrazné redukce redundance signálu v časové
oblasti využitím DPCM s podporou tzv. vektorů pohybu. Pro tyto operace se jasový signál
zpracovává v makroblocích. Jeden makroblok (16x16 vzorků) obsahuje čtyři jasové bloky a je
doplněn jedním blokem každého chrominančního signálu. Na výstupu součtového členu
v kodéru se vytváří rozdíly hodnot vzorků signálů právě kódovaného a předchozího
snímku. K dekodéru je přenášen pouze rozdílový signál. V případě, že dva po sobě jedoucí
snímky jsou identické (statická scéna), je diferenční signál nulový a nastává výrazné snížení
bitového toku signálu.
Plynulý sled snímků na vstupu kodéru je rozdělen na skupiny snímků GOP (Group of
Pictures), které se opakují obvykle po 12 snímcích (cca 0,5 s). Na začátku každé skupiny je
přenášen referenční snímek I (Intra frame), který se zpracovává bez predikce (bez DPCM),
pouze pomocí FDCT. Toto opatření umožňuje libovolný přístup k signálu (změna programu,
zapnutí TVP, atd.).
Ostatní snímky skupiny
mohou být snímky P
(Predict frame) nebo
snímky B (Bidirectional
frame). Při zpracování
snímku P se vytváří a
přenáší diference právě
kódovaného snímku P a
předchozího snímku I
nebo předchozího snímku
P. Touto dopřednou
jednosměrnou predikcí se
sníží přenosová rychlost
signálu asi dvakrát. Při
zpracování snímku B se
vytváří a přenáší
diference právě
kódovaného snímku B a
průměru vytvořeného
z minulého snímku (I
nebo P) a snímku (I nebo
P), který následuje po právě kódovaném snímku B. Obousměrnou predikcí se sníží přenosová
rychlost signálu až osminásobně. Poněvadž pro vytváření i rekonstrukci snímků B je třeba
znát snímky nejen předcházející, ale i následné, je nutné snímky před a po kódování vhodně
přemístit. Přenos rozdílových signálů se potom uskutečňuje v jiném sledu než odpovídá
sekvenci původních snímků.