maskovacím prahem,
Takové signály proto není třeba
uvažovat a tedy ani přenášet, neboť
na přijímací straně by stejně nebyly
posluchačem vnímány. Průběhy
křivek maskovacích prahů byly
získány na základě výsledků testů
prováděných na velkém počtu
posluchačů (psychologická
akustika). Maskovací práh se také
nazývá práh právě pozorovatelného zkreslení JND (Just Noticeable Distortion). Odstup
maskovacího signálu od úrovně jím vytvořeného maskovacího prahu na určitém kmitočtu se
označuje jako poměr signál – maskování SMR (Signal to Mask Ratio).
Poněvadž průběhy maskovacích prahů jsou závislé na kmitočtu, je výhodné
zpracovávat akustický signál odděleně v dílčích kmitočtových pásmech neboli subpásmech –
subpásmové kódování SBC (SubBand Coding), obvykle stejné šířky pásma,
Podle nejsilnějších složek zvukového signálu a jím odpovídajícím
průběhům maskovacích prahů, lze stanovit pro každé subpásmo maximální úroveň
kvantizačního šumu (obecně maskovaného signálu), který bude užitečným (obecně
maskujícím) signálem maskován a z ní určit počet bitů potřebných pro kvantování signálu.
Tím se dosáhne výrazné redukce přenosové rychlosti signálu, aniž by se na přijímací straně
zhoršila subjektivně vnímaná kvalita reprodukovaného zvuku. Při přenosu reálného signálu,
který své spektrum s časem mění, je třeba v krátkých časových intervalech signál neustále
analyzovat a inovovat úrovně kvantizačního šumu v každém subpásmu. To má za následek
změnu počtu bitů pro kvantování signálu v každém subpásmu a tím i změnu výsledné
přenosové rychlosti signálu. Časové intervaly jsou voleny tak, aby se využilo i maskovacího
efektu lidského sluchu v časové oblasti. Uvedené jevy a principy se využívají v následujících
systémech zdrojového kódování akustických signálů.