Hybridní zdrojové kódování

Spojují přednosti obou předchozích způsobů kódování. Výstupní hovorový signál se
opět vytváří jako odezva filtru s vhodně nastavenými parametry na budící signál, který je však
generován složitějším způsobem. Již se nerozlišují znělé a neznělé hlásky, a proto se ani
nepoužívá dvou budících (excitačních) signálů. Využívá se multiimpulzní excitace, při které
je v krátkém časovém intervalu generováno několik úzkých impulzů (např. 4 impulzy za 5
ms), jejichž velikosti a vzájemné polohy jsou určeny tak, aby rozdíl mezi signálem původním
a syntetizovaným byl minimální.
Součástí zdrojového kodéru je i dekodér (stejný jako na přijímací straně), který již na
vysílací straně vytváří syntetizovaný signál, jež se odečítá od signálu vstupního a vzniklá
chyba se minimalizuje na základě smyslového (perceptuálního) vnímání. Minimalizovaný
chybový signál se přenáší komunikačním kanálem k syntezátoru a současně se pomocí něj
nastavuje excitační generátor syntezátoru ve vysílací části. Za generátorem jsou zařazeny
v kaskádě dva filtry. U prvního, tzv. krátkodobého korelačního filtru, jsou parametry
vypočítány pouze z několika (8 až 16) předchozích predikovaných vzorků. Následující, tzv.
dlouhodobý korelační filtr, realizuje dlouhodobou predikci LTP (Long Term Prediction),
která zjemňuje hovorové spektrum. Podle způsobu buzení (minimalizace chyby) se rozlišují
následující systémy.