V pásmu krátkých vln

se rádiové vlny šíří několikanásobným odrazem od ionosféry a
zemského povrchu, v závislosti na kmitočtu a hustotě ionosféry. Hustota ionosféry závisí na
intenzitě záření dopadajícího z kosmu na vnější část atmosféry (světelné záření Slunce,
kosmické záření a korpuskulární záření – dopad jemných hmotných částic) a mění se tedy
podle denní doby, ročního období a fáze jedenáctiletého cyklu sluneční činnosti. Závislost na
kmitočtu se projevuje tak, že vlny s příliš nízkými kmitočty (vzhledem k dané hustotě
ionosféry) se v ionosféře tlumí, zatímco vlny s příliš vysokými kmitočty propouští ionosféra
do volného prostoru. Pouze vlny s úzkým pásmem středních kmitočtů se od ionosféry odráží a
mohou po několikanásobných odrazech umožnit spojení prakticky s libovolným místem na
Zemi. S jedním odrazem od ionosféry lze uskutečnit spojení na vzdálenost asi 4000 km.
Velice obtížně lze však uskutečnit spojení mezi dvěma místy na zemském povrchu, kde je
různá denní doba i roční období (např. Jižní Amerika, aj.). Přesto je pásmo krátkých vln
určeno pro spojení na velké vzdálenosti. V době, kdy nebylo možné komunikovat pomocí
družicových systémů, poskytovalo pásmo krátkých vln jako jediné spojení s námořními
loděmi a se zaoceánskými kontinenty.

V pásmech velmi dlouhých a dlouhých vln se rádiové vlny šíří s malým útlumem a na
velké vzdálenosti od vysílače. Pomocí vysílače s relativně malým vyzářeným výkonem lze
tedy pokrýt poměrně velké území. Nevýhodou těchto pásem je celkově malý počet rádiových
kanálů, vysoká úroveň průmyslového a atmosférického rušení a nutnost použití rozměrných
antén. Proto byla tato pásma přidělena námořním a radionavigačním službám.
U pásma středních vln se nejvíce projevuje rozdíl mezi šířením povrchovou (přízemní)
a prostorovou vlnou. Povrchová vlna se šíří kolem zemského povrchu ve výšce srovnatelné
s délkou vlny a je zemským povrchem tlumena. V době od východu do západu Slunce se
rádiové vlny v pásmu středních vln šíří pouze povrchovou vlnou, a to do vzdálenosti asi 100
km od vysílače. Tato vzdálenost je nepřímo úměrná kmitočtu vlny a přímo úměrná druhé
mocnině vyzářeného výkonu. Prostorová vlna je v této době zcela pohlcena spodní vrstvou
ionosféry. V noci, kdy spodní vrstva ionosféry zcela mizí, se prostorová vlna od ionosféry
odráží a dopadá zpět na zemský povrch. Délka její dráhy je delší než délka dráhy povrchové
vlny, navíc se s časem mění, takže do místa příjmu přichází s časovým zpožděním. Na vstupu
přijímače dochází k vektorovému sčítání obou vln, což má za následek kolísání vstupního
signálu přijímače, tzv. únik. I přes uvedenou nevýhodu je pásmo středních vln vyhrazeno pro
rozhlasovou službu s amplitudovou modulací.