Najdou vás kdekoliv
Na internetové adrese http://www.legalaid.nsw.gov.au se nacházejí stránky australské organizace pro občanskou
svobodu. Její předseda Chris Pulpick jako jeden z prvních upozornil na skutečnost, že pokud máte
mobilní telefon, ví operátor mobilní sítě, kde se nacházíte, a tuto informaci na základě zákona může předat
dál na žádost policie.
Australské mobilní společnosti ke stížnosti konstatovaly, že záznamy
o pohybu jednotlivých telefonů neuchovávají, ale na příkaz policie tak
mohou učinit. Australská policie se k problému odmítla vyjádřit.
Nejednotné zákony i přístupy panují v této věci i v dalších světových
státech: ve Švýcarsku jsou informace o pohybu mobilních telefonů
zaznamenávány automaticky a uchovávají se šest měsíců. Podle týdeníku
Sonntags Zeitung švýcarská policie tímto způsobem monitoruje uživatele
mobilních telefonů díky Swisscomu. Tato švýcarská státní telefonní
společnost zaznamenává data o pohybu více jak jednoho milionu
uživatelů. Jak už je zmíněno výše, může tak učinit za poslední půlrok, a to
s přesností několika stovek metrů. Z těchto informací se dá dokonce
vyvodit, minutu po minutě, kdo se kde s kým setkal a jak dlouho spolu
mluvili.
Samozřejmě činitelé Swisscomu, i když tuto informaci potvrdili, se hájí tím, že podobné údaje předává
společnost policii pouze na soudní příkaz. Protože však sledování mobilních telefonů patří v současné době
k účinným nástrojům policejního vyšetřování, stává se tak poměrně často. Sí/, která dokáže přesně lokalizovat
mobilní telefony ve chvíli, kdy jsou zapnuty, má přes 3 000 přijímačů a vysílačů.
Zahraniční zkušenosti s mobilními technologiemi 7
Ve Velké Británii má šest telekomunikačních společností dohodu s policií o poskytování informací
o pohybu jednotlivých mobilních telefonů, které používají podezřelí teroristé nebo těžcí zločinci. I tady je
však předávání těchto informací podmíněno právními a procedurálními předpisy. Navíc podobné sledování
se využívá jen při zátahových akcích, kdy se policie soustředí na vymezený okruh podezřelých osob.
Vra/me se však do Austrálie. Tam vypukl na rozdíl od Británie skandál, když se zjistilo, že místní policie
také využívá sledování mobilních telefonů ke stíhání známých zločinců a sbírání informací o tom, s kým se
setkali. Nejvíce však všechny účastníky překvapilo, že zločince bylo možné sledovat, i když měli mobilní
telefon vypnutý. Ten totiž automaticky vysílá každou půlhodinu elektronický signál.
Na trhu jsou monitorovací systémy již třetí generace, mezi něž patří např. britský Leech Multi-Track,
který monitoruje a dekóduje všechna data posílaná vzduchem přes jakoukoliv mobilní telefonní sí/. Je
založen na protokolech TACS a AMPS, které se používají všude ve světě. Přístroj je jen o málo větší než
diplomatický kufřík, operační systém je založen na 32bitovém modulu běžícím pod Windows 95 i 98
a vyhodnocovaná data přenáší na obrazovku ve skutečném čase. Analyzuje skutečný provoz na síti a uchovává
dokonce historii sledovaného objektu, již lze přenést do databáze MS Access pro další použití
a rozbor.
Monday, April 19, 2010
Tuesday, March 16, 2010
Itálie
K aféře došlo také v polovině roku 1998 při výběru třetího operátora v Itálii. Podle prvních posudků
vláda preferovala nabídku konsorcia Wind (France Telecom – 24,5 %, Deutsche Telecom – 24,5 % a státní
Enel), ale současně chtěla dát licenci konsorciu Picienne (Mediaset, BT, Telenor, benzinová společnost
ENI, Banca Nazionale del Lavoro a pojiš/ovna INA).
Rozdělení licence odmítli shodně oba subjekty, a Picienne v souvislosti s tím z tendru odstoupil a její
mluvčí oznámil, že se nemíní pokusit ani o ohlašovaný tendr na čtvrtého poskytovatele mobilní sítě.
V průběhu tendru také docházelo ke změně podmínek – ačkoliv měl zpočátku vítěz vybudovat sí/ na 1 800
MHz, časem si vláda řekla, že v pásmu 900 MHz je ještě dost místa a pásmo 1 800 že ponechá pro čtvrtého
operátora.
Na italském trhu působili v té době již dva operátoři: Telecom Italia Mobile a Omnitel Pronto Italia.
Podmínky třetí licence jsou stejné jako pro byly pro ně. Např. nutnost spolupracovat s Telecom Italia na
využití stávajících stožárů. Přesto se vyskytly pochybnosti o regulérnosti soutěže už ve chvíli, kdy se přihlásil
Wind. Ten z větší části vlastní Etel, jenž patří pod italské ministerstvo financí. Ostatní účastníci se obávali
podhodnocených cen společnosti Wind a dotací ze strany státu. Wind by také získal licencí možnost
spolupracovat se stávajícími operátory, ale těm se to nelíbilo – oni za sí/ museli zaplatit a někdo jiný by ji
získal zadarmo?
Nakonec Wind vyhrál, ale hned zpočátku se dostal do velkých problémů, z nichž nyní viní 24,5%
vlastníka Deutsche Telecom a žádá po něm úhradu za finanční újmu ve výši 155 milionů euro. A mezitím,
se skoro ročním zpožděním, vyhlásila italská vláda boj o čtvrtou licenci. O tu však nikdo moc nestojí –
pásmo 1 800 MHz nakonec přece jen získal Wind, navíc zbývá již jen malá část italského trhu, kterou by
stálo za to podchytit.
Izrael
Třetí licenci na mobilní sí/ vyhrála v Izraeli počátkem roku 1998 společnost Hutchison Telecommunications.
Jde o konsorcium firem Hutchison (57,5 %), Matav Cable Systems Media (25 %) a Elbit
(17,5 %). Licenci získalo na 10 let a zavázalo se proinvestovat 1 miliardu dolarů. Navíc bude první, kdo
v Izraeli vybuduje GSM sí/, protože ostatní dva operátoři Pelephone a CellCom používají technologii
NAMPS, respektive TDMA.
Tendru se zúčastnily i další světové společnosti: např. Bell, Mannesmann či hongkongský Hutchison
Whampoa. Přitom izraelský trh patří k nejrychleji rostoucím na světě – penetrace je zde 18 % a očekává se,
že během dvou let vzroste na 40 %. Pěkně je to patrné i na absolutních počtech uživatelů – zatímco v roce
1994 jich bylo 120 000, o dva roky později vzrostlo číslo na jeden milion.
Indie
V Indii ještě neskončil konkurz na třetího operátora mobilní sítě, ale už probíhá tendr na čtvrtého. Tím
by měla být společnost DoT (Department od Telecommunications). Ano, v Indii stále ještě většinou
existují na provozování mobilních telefonních služeb vládní monopoly. A to už od roku 1992, kdy zde
poprvé udělili licence pro dva operátory, každou pro jiný region. Nakonec si Indii rozdělili tři operátoři:
British Telecom, Swisscom a Hutchinson Whampoa (indická společnost) a proinvestovali více než 1,2
miliardy dolarů na výstavbu sítě pro 130 měst. Operátoři však museli úzce spolupracovat s indickými
firmami.
Indii trápí ještě jeden problém – některé soukromé společnosti doposud nezaplatily za licence a celková
ztráta indické vlády v této oblasti se odhaduje na 30 miliard rupií. Je to důsledek toho, že počet uživatelů
neroste tak rychle, jaké byly předpoklady.
Keňa
Generální ředitel regulátora Komunikační komise Keni (CCK) rozdělil letos v červnu první licenci na
mobilní sí/ mezi dvě společnosti: Telecom Kenya a Postal Kenya (POSTA). Formou joint venture s první
jmenovanou firmou vznikl Safaricom – soukromá firma, již vlastní ze 40 % Vodafone a ze 60 % právě
6 Mobilní komunikace obecně
Telecom Kenya. Už v prosinci očekává CCK nabídky na druhou licenci a během pěti let bude vyhlášen
tendr na třetího operátora.
Venezuela
Důvodem pro výběr třetího operátora ve Venezuele bylo přetížení linek dvou stávajících (Movilnet
a TelCel). Přitom TelCel začal nabízet služby v roce 1988 a má 300 000 uživatelů (z nadpoloviční většiny jej
vlastní BellSouth), Movilnet začal v roce 1991 a má přes 500 000 zákazníků. A tak v první polovině roku
1998 zadal ConaTel (Národní telekomunikační komise) podmínky pro třetího operátora v tendru, který
opět měl proběhnout formou aukce.
Koncem prosince stejného roku se pak ConaTel sešel se zájemci. Ale potvrdil se jen názor odborníků –
ConaTel totiž o třetím operátorovi uvažoval už v roce 1995 a vítěz měl být znám koncem toho roku,
nakonec se však termíny posunuly na neurčito. V roce 1996 oznámil, že licence bude v roce 1997, i nyní však
vše odložil – opět na neurčito.
JAR
V současné době je na pořadu jednání vlády JAR třetí licence mobilního operátora v této republice.
Veškeré posudky odborníků k tomu jsou sice veskrze negativní, protože nový operátor by musel jít s cenami
příliš dolů, přesto jde o neustále rostoucí trh. Za čtyři roky od spuštění první sítě v roce 1994 zde bylo 2,3
milionu uživatelů a na konci příštího roku se předpokládá, že jich bude 6,3 milionu.
Závěr
Tolik tedy o zkušenostech zahraničních. Kniha historie třetího operátora má již popsány první stránky
a právě te9 se dostává do jedné z nejdůležitějších etap svého vývoje.
K aféře došlo také v polovině roku 1998 při výběru třetího operátora v Itálii. Podle prvních posudků
vláda preferovala nabídku konsorcia Wind (France Telecom – 24,5 %, Deutsche Telecom – 24,5 % a státní
Enel), ale současně chtěla dát licenci konsorciu Picienne (Mediaset, BT, Telenor, benzinová společnost
ENI, Banca Nazionale del Lavoro a pojiš/ovna INA).
Rozdělení licence odmítli shodně oba subjekty, a Picienne v souvislosti s tím z tendru odstoupil a její
mluvčí oznámil, že se nemíní pokusit ani o ohlašovaný tendr na čtvrtého poskytovatele mobilní sítě.
V průběhu tendru také docházelo ke změně podmínek – ačkoliv měl zpočátku vítěz vybudovat sí/ na 1 800
MHz, časem si vláda řekla, že v pásmu 900 MHz je ještě dost místa a pásmo 1 800 že ponechá pro čtvrtého
operátora.
Na italském trhu působili v té době již dva operátoři: Telecom Italia Mobile a Omnitel Pronto Italia.
Podmínky třetí licence jsou stejné jako pro byly pro ně. Např. nutnost spolupracovat s Telecom Italia na
využití stávajících stožárů. Přesto se vyskytly pochybnosti o regulérnosti soutěže už ve chvíli, kdy se přihlásil
Wind. Ten z větší části vlastní Etel, jenž patří pod italské ministerstvo financí. Ostatní účastníci se obávali
podhodnocených cen společnosti Wind a dotací ze strany státu. Wind by také získal licencí možnost
spolupracovat se stávajícími operátory, ale těm se to nelíbilo – oni za sí/ museli zaplatit a někdo jiný by ji
získal zadarmo?
Nakonec Wind vyhrál, ale hned zpočátku se dostal do velkých problémů, z nichž nyní viní 24,5%
vlastníka Deutsche Telecom a žádá po něm úhradu za finanční újmu ve výši 155 milionů euro. A mezitím,
se skoro ročním zpožděním, vyhlásila italská vláda boj o čtvrtou licenci. O tu však nikdo moc nestojí –
pásmo 1 800 MHz nakonec přece jen získal Wind, navíc zbývá již jen malá část italského trhu, kterou by
stálo za to podchytit.
Izrael
Třetí licenci na mobilní sí/ vyhrála v Izraeli počátkem roku 1998 společnost Hutchison Telecommunications.
Jde o konsorcium firem Hutchison (57,5 %), Matav Cable Systems Media (25 %) a Elbit
(17,5 %). Licenci získalo na 10 let a zavázalo se proinvestovat 1 miliardu dolarů. Navíc bude první, kdo
v Izraeli vybuduje GSM sí/, protože ostatní dva operátoři Pelephone a CellCom používají technologii
NAMPS, respektive TDMA.
Tendru se zúčastnily i další světové společnosti: např. Bell, Mannesmann či hongkongský Hutchison
Whampoa. Přitom izraelský trh patří k nejrychleji rostoucím na světě – penetrace je zde 18 % a očekává se,
že během dvou let vzroste na 40 %. Pěkně je to patrné i na absolutních počtech uživatelů – zatímco v roce
1994 jich bylo 120 000, o dva roky později vzrostlo číslo na jeden milion.
Indie
V Indii ještě neskončil konkurz na třetího operátora mobilní sítě, ale už probíhá tendr na čtvrtého. Tím
by měla být společnost DoT (Department od Telecommunications). Ano, v Indii stále ještě většinou
existují na provozování mobilních telefonních služeb vládní monopoly. A to už od roku 1992, kdy zde
poprvé udělili licence pro dva operátory, každou pro jiný region. Nakonec si Indii rozdělili tři operátoři:
British Telecom, Swisscom a Hutchinson Whampoa (indická společnost) a proinvestovali více než 1,2
miliardy dolarů na výstavbu sítě pro 130 měst. Operátoři však museli úzce spolupracovat s indickými
firmami.
Indii trápí ještě jeden problém – některé soukromé společnosti doposud nezaplatily za licence a celková
ztráta indické vlády v této oblasti se odhaduje na 30 miliard rupií. Je to důsledek toho, že počet uživatelů
neroste tak rychle, jaké byly předpoklady.
Keňa
Generální ředitel regulátora Komunikační komise Keni (CCK) rozdělil letos v červnu první licenci na
mobilní sí/ mezi dvě společnosti: Telecom Kenya a Postal Kenya (POSTA). Formou joint venture s první
jmenovanou firmou vznikl Safaricom – soukromá firma, již vlastní ze 40 % Vodafone a ze 60 % právě
6 Mobilní komunikace obecně
Telecom Kenya. Už v prosinci očekává CCK nabídky na druhou licenci a během pěti let bude vyhlášen
tendr na třetího operátora.
Venezuela
Důvodem pro výběr třetího operátora ve Venezuele bylo přetížení linek dvou stávajících (Movilnet
a TelCel). Přitom TelCel začal nabízet služby v roce 1988 a má 300 000 uživatelů (z nadpoloviční většiny jej
vlastní BellSouth), Movilnet začal v roce 1991 a má přes 500 000 zákazníků. A tak v první polovině roku
1998 zadal ConaTel (Národní telekomunikační komise) podmínky pro třetího operátora v tendru, který
opět měl proběhnout formou aukce.
Koncem prosince stejného roku se pak ConaTel sešel se zájemci. Ale potvrdil se jen názor odborníků –
ConaTel totiž o třetím operátorovi uvažoval už v roce 1995 a vítěz měl být znám koncem toho roku,
nakonec se však termíny posunuly na neurčito. V roce 1996 oznámil, že licence bude v roce 1997, i nyní však
vše odložil – opět na neurčito.
JAR
V současné době je na pořadu jednání vlády JAR třetí licence mobilního operátora v této republice.
Veškeré posudky odborníků k tomu jsou sice veskrze negativní, protože nový operátor by musel jít s cenami
příliš dolů, přesto jde o neustále rostoucí trh. Za čtyři roky od spuštění první sítě v roce 1994 zde bylo 2,3
milionu uživatelů a na konci příštího roku se předpokládá, že jich bude 6,3 milionu.
Závěr
Tolik tedy o zkušenostech zahraničních. Kniha historie třetího operátora má již popsány první stránky
a právě te9 se dostává do jedné z nejdůležitějších etap svého vývoje.
Tuesday, February 2, 2010
Mobilní komunikace obecně
Trocha české historie
Zrození mobilních komunikací a technologií u nás je datováno někam na začátek devadesátých let. Od
té doby se u nás stal mobilní telefon nedílnou součástí denního života nemalého počtu lidí. Te9, když píši
tuto knihu, má podle výsledků všech operátorů mobilní telefon již 30% populace České republiky. Z toho
je jasně vidět, že už dávno neplatí to co dříve, totiž že ten, kdo má mobilní telefon, musí být nutně majetný.
Velkou zásluhu na tom má i snaha mobilních operátorů o co největší přijatelnost cen pro kteréhokoli
člověka (tato snaha je ovšem dána nikoliv zájmem o obecné blaho, ale velkou konkurencí na mobilním
trhu). Za jeden z nejchytřejších kroků lze považovat zavedení předplacených služeb, které na rozdíl od
klasických tarifních programů, dovolují člověku mít neustálou kontrolu nad svými financemi.
Operátoři se také snaží oslovit zákazníky nemalým počtem služeb. Jejich snaha je jen ke prospěchu
mobilních technologií u nás. Díky jejich rivalitě se obyčejnému uživateli nabízí stále více služeb, které
zkvalitňují komunikaci a zvýhodňují mobilní telefon oproti klasickým pevným linkám.
Naši operátoři
V České republice zatím existují tři mobilní operátoři. První z nich, firma EuroTel, vznikla v ČR
začátkem roku 1991. Od té doby se stala nejuznávanějším a nejvyužívanějším operátorem u nás. Často se
také setkáte s názorem, že EuroTel nabízí nejkvalitnější, ale zároveň nejdražší služby u nás. Na obou těchto
tvrzeních je kousek pravdy. Oproti ostatním operátorům se odlišuje EuroTel ještě jednou zvláštností. Svoje
služby neposkytuje pouze v tolik rozšířené GSM síti, ale také v zastaralejším Tipu – síti NMT (Nordic
Mobile Telephony). Tuto sí/ pojmenoval operátor názvem Tip, který je velice výstižný, nebo/ sí/ NMT je
2 Úvod
výborným řešením pro ten typ uživatelů, který chce vydat co nejméně peněz, ale na druhou stranu mu
nebude vadit omezení služeb.
Druhý mobilní operátor, který u nás získal povolení k provozování služeb, je firma RadioMobil. Ta
nazvala svoji mobilní sí/ jménem Paegas. Od začátku svého provozování se stal Paegas velice oblíbeným
a vyhledávaným operátorem a v poslední době stále více stahuje náskok EuroTelu v počtu zákazníků.
Dokonce se nebojím tvrdit, že nejpozději do léta roku 2001 bude firma RadioMobil největším provozovatelem
mobilních služeb u nás. A čím se tedy od EuroTelu liší? Asi největší rozdíl mezi těmito dvěma
operátory je cena jednotlivých služeb. Paegas musel od začátku svého působení nasadit nižší ceny než jeho
konkurent, což mu po jeho tříletém působení, konečně začíná nést ovoce. V průzkumech se dokonce firma
RadioMobil objevuje jako nejlepší kandidát na zaměstnavatele. Z toho je jasně vidět, že je Paegas širokou
veřejností považován za velice životaschopnou firmu s dobrou prognózou do budoucnosti.
Na začátku roku 2000 se stala zatím posledním a celkově třetím provozovatelem mobilních služeb u nás
firma Český Mobil. Ta se svou sítí Oskar rozjíždí provoz a v současnosti se odhaduje počet jejích zákazníků
na 110 000. Nenabízí sice zatím takové množství doplňkových služeb jako její konkurenti, ale díky skvělé
cenové politice a tomu, že své zákazníky nenutí k podpisu dvouletých smluv jenom za to, že jim poskytne
tak zvané „dotované telefony“, ani k tomu, aby za aktivaci SIM karty museli platit, si jistě bude nacházet
čím dál tím větší okruh těch, kteří budou služeb Oskara využívat.
Třetí operátor u nás a ve světě
Potřebujeme nebo nepotřebujeme třetího operátora? Uživí se na našem trhu tři operátoři? Budou
vlivem konkurence nižší ceny, nebo zavládne situace podobná jako u cen benzínu? Všechny tyto i jiné
otázky vám mohly běžet hlavou, když se vypisovalo řízení na toho, kdo třetím operátorem bude. Nyní ho
konečně máme. Mnozí odborníci z toho hned zpočátku nebyli nadšení a upozorňovali na nesplnitelnost
slibů výherce tendru, jiní, jako např. firma Orange, toto rozhodnutí dokonce napadli soudně.
K rozvoji mobilní komunikace dochází celosvětově, a tak se s podobnými problémy setkávají i jinde.
Poj9me se tedy podívat za třetími operátory nejen po Evropě, ale i do Asie, Jižní Ameriky či do Afriky.
Irsko
Třetí licenci na provozování mobilních služeb v Irsku získala v polovině ledna 1998 společnost Meteor
Group. Tato americká firma sídlí v Seattlu a patří ze 60 % pod Western Wireless, 30 % pak patří irské
soukromé firmě RF Communications a 10 % americké konzultační společnosti Walter Group. V soutěži
o třetí licenci porazil Meteor Group nám tak známý Orange z Velké Británie. Soupeři na irském trhu mu
jsou Esat Digifone, pobočka Esat Telecom Group, a Eircell, součást státní telefonní společnosti Telecom
Eireann.
Společnost Meteor Group se zaručila začít poskytovat své služby do devíti měsíců od získání licence,
proinvestovat na své síti 426 milionů dolarů během čtyř let a zaměstnat okolo 600 lidí na co nejdelší úvazek.
V den spuštění sítě měla její sí/ pokrýt třetinu populace a v prvním kalendářním roce chtěli získat 70 000
uživatelů. Licence byla vydána na 15 let. Hlavní překážkou pro třetího operátora v Irsku byla a je licenční
podmínka vystavět svou vlastní sí/, která bude respektovat požadavky organizací pro životní prostředí a jejíž
stožáry budou splňovat zdravotní a estetické požadavky.
Přitom strategie firmy Orange obsahovala nabídku na proinvestování 910 milionů dolarů na výstavbu
vlastní sítě a slib vytvořit irskou sí/, která by se spojila s existující anglickou a severoirskou tak, aby vznikla
první irsko-anglická nadnárodní služba.
Na doplnění je nutno říct, že co se nepodařilo v Irsku, vyšlo firmě Orange již počátkem dubna stejného
roku (1998) v Severním Irsku. Už koncem dubna, tedy v době tendru, zde rozběhla své služby a spustila sí/
pokrývající celé Severní Irsko. Mezi nové služby patřily snadnější nákup mobilního telefonu, 14denní záruka
vrácení peněz, záznamová služba a jiné.
Trocha české historie 3
Rakousko
A opět Orange. Začátkem srpna 1997 vyhrál podíl na třetí licenci mobilní sítě v Rakousku. Ano, jen
podíl. Skutečným výhercem vládou vyhlášeného tendru se stalo konsorcium Connect Austria, v němž má
Orange 17,45% vklad. Licence se vztahovala na sí/ 1 800 MHz a je postavena na shodné technologii, jakou
má Orange na stejné frekvenci v domovské Británii. Dalšími členy Connect Austria pak jsou Radex
Heraklith, VIAG, Constantia, Telenor a Tele Danmark.
Původně dosahovala penetrace v Rakousku 9 % (zhruba 700 tisíc uživatelů), se vstupem konsorcia
začalo toto číslo rapidně stoupat. Orange nabídl opět větší množství pracovních příležitostí a zkušenosti
z výstavby sítě v Británii.
Maarsko
V Ma9arsku probíhal boj o licenci na finančním poli – kdo nabídl víc, vyhrál. A tak se vítězem staly
společnosti AirTouch Communications (součást firmy Vodafone) a RWE Telliance (druhá největší německá
firma), které zaplatily v polovině června 1999 částku 202 milionů dolarů (devětkrát víc, než byla
minimální stanovená cena v podmínkách) za třetí licenci s dobou platnosti 15 let. Tyto dvě společnosti
vytvořily společnost Primatel a rozhodly se proinvestovat 800 milionů dolarů. Podle smlouvy jsou povinny
spolupracovat formou joint venture s Antenna Hungaria, národním rozhlasovým a televizním broadcasterem,
a s Magyar Posta, národní poštovní službou.
Primatel měl podle podmínek spustit sí/ do šesti měsíců od podepsání smlouvy s vládou. Také dostal
licenci na provozování sítí v pásmech 900 i 1 800 MHz. O pásmo 1 800 MHz však zažádali i stávající
operátoři – Pannon GSM a Westel 900), kteří za rozšíření zaplatí 11 miliard forintů (tedy čtyřikrát méně,
než zaplatila za licenci společnost Primatel). Nicméně Primatel zaplatil i za 900MHz frekvenci, kterou již
stávající operátoři úspěšně provozují, a díky tomu bude moci používat kombinovaný provoz 900/1 800
MHz, a tedy výrazně ušetří při budování plošného pokrytí.
Hlavním konkurentem Primatelu bude zřejmě největší telefonní společnost v Ma9arsku, jíž je Matáv.
Ta hodlá využít předkupního práva a koupit tak 49 % akcií ma9arského mobilního provozovatele Westel.
Tento balík akcií drží společnost MediaOne, se kterou Matáv jedná.
Za zmínku stojí, že do tendru se vedle Airtouch s RWE přihlásila i Orange Hungaria (opět ten Orange)
a CG Sat-Mannesmann Eurokom, přičemž vláda vyřadila rakouský Mobilkom Austria v prvním kole,
a British Telecommunications (největší britský operátor) nestihl podat nabídku ve stanovený čas.
Španělsko
Pro Španělsko byl přelomovým rokem ten s koncovkou 98. Španělská vláda a Evropská komise liberalizovaly
ke konci listopadu 1998 telefonní trh, tedy o 12 měsíců později než ostatní členové Evropské
unie. Do té doby působily v oblasti telekomunikací na španělském trhu dvě firmy: Telefonica a ATT, které
spolupracují, a Retevision, již chtělo zakoupit několik velkých telekomunikačních firem.
Díky vyhlášení tendru na třetího operátora základních telefonních služeb se mohla Telefonica stát
členem Unisource (Swiss PTT, Telia Švédsko a PTT Telecom Nizozemí), kde už měla 25% vklad. ATT pak
začala jednat s Unisource o dohodě k vytvoření Uniworldu. Španělsko se tak otevřelo i světu, protože např.
americká vláda začala na základě tohoto rozhodnutí podporovat vstup Španělska do GATT. Telefonica je
totiž jediná španělská společnost, která má povolení provozovat své služby v zahraničí, resp. právě v USA
(spoluúčastí ve firmě TLDv Puerto Rico).
Svou snahu být třetím operátorem hlavních telefonních služeb potvrdila už dlouho před tímto rozhodnutím
společnost France Telecom SA. Šlo o už druhý pokus France Telecomu vstoupit na španělský trh,
když v červenci roku 1997 nevyhrál licenci na druhého operátora (společně s ním utvořily tehdy konsorcium
Endesa, největší španělská elektrárenská společnost, a Telecom Italia).
Při druhém pokusu o dohodu s Cableuropa, kabelovou televizní společností, kterou vlastní Bank of
America, General Electric Capital Markets, Callahan Associates, Ferrovial, Banco Santander SA a Banco
4 Mobilní komunikace obecně
Central Hispano. Další nabídku učinil British Telecom. Cableuropa, největší španělská kabelová společnost
současně usilovala o třetí licenci provozovatele kabelové televize v Madridu.
Pokud jde o mobilní operátory, pak se výše uvedená deregulace dotkla i tohoto segmentu: už koncem
prosince byly schváleny nové zákony mířící tímto směrem. V současné době působí ve Španělsku Airtel
(druhý největší operátor), který z 34 % vlastní British Telecom, z 21,7 % AirTouch a zbytek patří elektrárenské
společnosti Endesa a firmě Union Fendosa. Posledně dvě jmenované firmy pak investovaly 2
miliardy dolarů z tohoto podílu do třetího operátora mobilních služeb, konsorcia Amena, které dále vlastní
Retevision. Jak vidno, pevná a mobilní sí/ jsou ve Španělsku pevně propojeny jednotlivými vlastníky.
Určitou část Ameny pak vlastní ještě Telecom Italia Mobile.
Čína
Začátkem dubna 1998 čínské ministerstvo komunikací uvolnilo trh. Do té doby zde byly tři "pozemní"
firmy, nyní se otevřela i možnost pro mobilní operátory se standardem CDMA. Staré ministerstvo pošt
a telekomunikací (MPT) splynulo s bývalým ministerstvem elektrárenství, a vytvořilo se tak nové ministerstvo
zodpovědné za rozvoj sítí a vysílačů. Před restrukturalizací ovládal trh China Telecom, dítko to
MPT.
Druhý operátor, Unicom, do té doby také spolupracoval s vládou, takže ten třetí – Great Wall (Velká
ze9) měl velmi těžké podmínky. Vytvořil joint venture s firmou Cesec, donedávna komerční součástí
Osvobozenecké lidové armády, nyní pod MPT. Ostatně, vojenské síly kontrolovaly v Číně donedávna
veškerý obchod, ale v současné době má armáda zákaz komerčně podnikat.
Už z toho důvodu jsou finanční vztahy ve společnosti Great Wall, provozující třetí licenci mobilního
operátora, nejasné. Oficiálně je spravován občanským managementem a jeho konkurenty jsou Telecom
a Unicom. Zatímco tito dva operátoři vytvořili sí/ GSM a varianta sítě CDMA jim slouží jen jako zkušební,
třetí operátor vytvořil CDMA sí/ jako svoji hlavní a pokryl jí celou Čínu. A jsme opět u armády – ta totiž
může spektrální pásma CDMA kontrolovat.
Operátoři spolupracují s různými firmami – např. Motorola si zajistila Peking, kde má 45 000 zákazníků
a plánuje jich mít do roku 2000 až 540 000. Šanghaj "obsadil" Samsung, má 60 000 uživatelů a plánuje
rozšířit sí/ na 200 000 zákazníků během tří let. Uzavřel již kontrakty za 197 milionů dolarů. Zatímco ostatní
pracují na vybudování CDMA sítě, pokračují Telecom a Unicom v rozvoji GSM. Např. Telecom už má
kontrakty za 1 miliardu dolarů, Nokia v provincii Henan za 130 milionů dolarů, Ericsson v provincii
Guangdong za 369 milionů dolarů (i když sem patří i analogové linky), v provincii Jiangsu za 182 milionů
a v provincii Hebej za 58 milionů dolarů. Výše zmíněná Motorola vydělává ve třech provinciích (Tianjin –
43 milionů, Jiangsu – 42 milionů a Hubej – 38 milionů). Northern Telecom získal zakázku za 27 milionů,
ale pořád to všechno není nic na státní China Telecom – jeho zakázky jen za jeden rok dosahují výše 3
miliard dolarů.
Celkově měla Čína ke konci roku 1997 13,5 milionů uživatelů mobilních telefonů. Předpokládá se, že
toto číslo vzroste do roku 2001 na 30 milionů. Otázkou však není dosažitelnost, ale finanční podíly
a podivné transakce mezi jednotlivými třemi mobilními operátory a možnosti dvou digitálních sítí v sice
otevřeném, ale přece jen příliš volném tržním prostředí.
Slovensko
I zde šlo o frekvenci 1 800 MHz a o podobné podmínky jako v České republice, ty však natolik nevyhovovaly
možným uchazečům, že se do tendru nakonec nikdo nepřihlásil. Na první pokus sice byl vyhlášen
vítěz, ale ostatní soutěžící podali návrh na zrušení tendru.
Výběrové řízení bylo zrušeno. Možná za to mohlo to, že slovenské ministerstvo dopravy a spojů na
druhý pokus zvýšilo vyvolávací cenu (10 milionů dolarů), a vyžadovaný podíl slovenského kapitálu se snížil
na 34 %. Objevily se i možnosti sankcí za nesplnění podmínek až do výše 20 milionů dolarů. V prvním
tendru své štěstí zkoušela mj. firma TatryTel, která počítala se společností AT&T Wireless Services jako
zahraničním partnerem. Druhý původní zájemce Telenor GSM už také podruhé "štěstí" nezkusil.
Zrození mobilních komunikací a technologií u nás je datováno někam na začátek devadesátých let. Od
té doby se u nás stal mobilní telefon nedílnou součástí denního života nemalého počtu lidí. Te9, když píši
tuto knihu, má podle výsledků všech operátorů mobilní telefon již 30% populace České republiky. Z toho
je jasně vidět, že už dávno neplatí to co dříve, totiž že ten, kdo má mobilní telefon, musí být nutně majetný.
Velkou zásluhu na tom má i snaha mobilních operátorů o co největší přijatelnost cen pro kteréhokoli
člověka (tato snaha je ovšem dána nikoliv zájmem o obecné blaho, ale velkou konkurencí na mobilním
trhu). Za jeden z nejchytřejších kroků lze považovat zavedení předplacených služeb, které na rozdíl od
klasických tarifních programů, dovolují člověku mít neustálou kontrolu nad svými financemi.
Operátoři se také snaží oslovit zákazníky nemalým počtem služeb. Jejich snaha je jen ke prospěchu
mobilních technologií u nás. Díky jejich rivalitě se obyčejnému uživateli nabízí stále více služeb, které
zkvalitňují komunikaci a zvýhodňují mobilní telefon oproti klasickým pevným linkám.
Naši operátoři
V České republice zatím existují tři mobilní operátoři. První z nich, firma EuroTel, vznikla v ČR
začátkem roku 1991. Od té doby se stala nejuznávanějším a nejvyužívanějším operátorem u nás. Často se
také setkáte s názorem, že EuroTel nabízí nejkvalitnější, ale zároveň nejdražší služby u nás. Na obou těchto
tvrzeních je kousek pravdy. Oproti ostatním operátorům se odlišuje EuroTel ještě jednou zvláštností. Svoje
služby neposkytuje pouze v tolik rozšířené GSM síti, ale také v zastaralejším Tipu – síti NMT (Nordic
Mobile Telephony). Tuto sí/ pojmenoval operátor názvem Tip, který je velice výstižný, nebo/ sí/ NMT je
2 Úvod
výborným řešením pro ten typ uživatelů, který chce vydat co nejméně peněz, ale na druhou stranu mu
nebude vadit omezení služeb.
Druhý mobilní operátor, který u nás získal povolení k provozování služeb, je firma RadioMobil. Ta
nazvala svoji mobilní sí/ jménem Paegas. Od začátku svého provozování se stal Paegas velice oblíbeným
a vyhledávaným operátorem a v poslední době stále více stahuje náskok EuroTelu v počtu zákazníků.
Dokonce se nebojím tvrdit, že nejpozději do léta roku 2001 bude firma RadioMobil největším provozovatelem
mobilních služeb u nás. A čím se tedy od EuroTelu liší? Asi největší rozdíl mezi těmito dvěma
operátory je cena jednotlivých služeb. Paegas musel od začátku svého působení nasadit nižší ceny než jeho
konkurent, což mu po jeho tříletém působení, konečně začíná nést ovoce. V průzkumech se dokonce firma
RadioMobil objevuje jako nejlepší kandidát na zaměstnavatele. Z toho je jasně vidět, že je Paegas širokou
veřejností považován za velice životaschopnou firmu s dobrou prognózou do budoucnosti.
Na začátku roku 2000 se stala zatím posledním a celkově třetím provozovatelem mobilních služeb u nás
firma Český Mobil. Ta se svou sítí Oskar rozjíždí provoz a v současnosti se odhaduje počet jejích zákazníků
na 110 000. Nenabízí sice zatím takové množství doplňkových služeb jako její konkurenti, ale díky skvělé
cenové politice a tomu, že své zákazníky nenutí k podpisu dvouletých smluv jenom za to, že jim poskytne
tak zvané „dotované telefony“, ani k tomu, aby za aktivaci SIM karty museli platit, si jistě bude nacházet
čím dál tím větší okruh těch, kteří budou služeb Oskara využívat.
Třetí operátor u nás a ve světě
Potřebujeme nebo nepotřebujeme třetího operátora? Uživí se na našem trhu tři operátoři? Budou
vlivem konkurence nižší ceny, nebo zavládne situace podobná jako u cen benzínu? Všechny tyto i jiné
otázky vám mohly běžet hlavou, když se vypisovalo řízení na toho, kdo třetím operátorem bude. Nyní ho
konečně máme. Mnozí odborníci z toho hned zpočátku nebyli nadšení a upozorňovali na nesplnitelnost
slibů výherce tendru, jiní, jako např. firma Orange, toto rozhodnutí dokonce napadli soudně.
K rozvoji mobilní komunikace dochází celosvětově, a tak se s podobnými problémy setkávají i jinde.
Poj9me se tedy podívat za třetími operátory nejen po Evropě, ale i do Asie, Jižní Ameriky či do Afriky.
Irsko
Třetí licenci na provozování mobilních služeb v Irsku získala v polovině ledna 1998 společnost Meteor
Group. Tato americká firma sídlí v Seattlu a patří ze 60 % pod Western Wireless, 30 % pak patří irské
soukromé firmě RF Communications a 10 % americké konzultační společnosti Walter Group. V soutěži
o třetí licenci porazil Meteor Group nám tak známý Orange z Velké Británie. Soupeři na irském trhu mu
jsou Esat Digifone, pobočka Esat Telecom Group, a Eircell, součást státní telefonní společnosti Telecom
Eireann.
Společnost Meteor Group se zaručila začít poskytovat své služby do devíti měsíců od získání licence,
proinvestovat na své síti 426 milionů dolarů během čtyř let a zaměstnat okolo 600 lidí na co nejdelší úvazek.
V den spuštění sítě měla její sí/ pokrýt třetinu populace a v prvním kalendářním roce chtěli získat 70 000
uživatelů. Licence byla vydána na 15 let. Hlavní překážkou pro třetího operátora v Irsku byla a je licenční
podmínka vystavět svou vlastní sí/, která bude respektovat požadavky organizací pro životní prostředí a jejíž
stožáry budou splňovat zdravotní a estetické požadavky.
Přitom strategie firmy Orange obsahovala nabídku na proinvestování 910 milionů dolarů na výstavbu
vlastní sítě a slib vytvořit irskou sí/, která by se spojila s existující anglickou a severoirskou tak, aby vznikla
první irsko-anglická nadnárodní služba.
Na doplnění je nutno říct, že co se nepodařilo v Irsku, vyšlo firmě Orange již počátkem dubna stejného
roku (1998) v Severním Irsku. Už koncem dubna, tedy v době tendru, zde rozběhla své služby a spustila sí/
pokrývající celé Severní Irsko. Mezi nové služby patřily snadnější nákup mobilního telefonu, 14denní záruka
vrácení peněz, záznamová služba a jiné.
Trocha české historie 3
Rakousko
A opět Orange. Začátkem srpna 1997 vyhrál podíl na třetí licenci mobilní sítě v Rakousku. Ano, jen
podíl. Skutečným výhercem vládou vyhlášeného tendru se stalo konsorcium Connect Austria, v němž má
Orange 17,45% vklad. Licence se vztahovala na sí/ 1 800 MHz a je postavena na shodné technologii, jakou
má Orange na stejné frekvenci v domovské Británii. Dalšími členy Connect Austria pak jsou Radex
Heraklith, VIAG, Constantia, Telenor a Tele Danmark.
Původně dosahovala penetrace v Rakousku 9 % (zhruba 700 tisíc uživatelů), se vstupem konsorcia
začalo toto číslo rapidně stoupat. Orange nabídl opět větší množství pracovních příležitostí a zkušenosti
z výstavby sítě v Británii.
Maarsko
V Ma9arsku probíhal boj o licenci na finančním poli – kdo nabídl víc, vyhrál. A tak se vítězem staly
společnosti AirTouch Communications (součást firmy Vodafone) a RWE Telliance (druhá největší německá
firma), které zaplatily v polovině června 1999 částku 202 milionů dolarů (devětkrát víc, než byla
minimální stanovená cena v podmínkách) za třetí licenci s dobou platnosti 15 let. Tyto dvě společnosti
vytvořily společnost Primatel a rozhodly se proinvestovat 800 milionů dolarů. Podle smlouvy jsou povinny
spolupracovat formou joint venture s Antenna Hungaria, národním rozhlasovým a televizním broadcasterem,
a s Magyar Posta, národní poštovní službou.
Primatel měl podle podmínek spustit sí/ do šesti měsíců od podepsání smlouvy s vládou. Také dostal
licenci na provozování sítí v pásmech 900 i 1 800 MHz. O pásmo 1 800 MHz však zažádali i stávající
operátoři – Pannon GSM a Westel 900), kteří za rozšíření zaplatí 11 miliard forintů (tedy čtyřikrát méně,
než zaplatila za licenci společnost Primatel). Nicméně Primatel zaplatil i za 900MHz frekvenci, kterou již
stávající operátoři úspěšně provozují, a díky tomu bude moci používat kombinovaný provoz 900/1 800
MHz, a tedy výrazně ušetří při budování plošného pokrytí.
Hlavním konkurentem Primatelu bude zřejmě největší telefonní společnost v Ma9arsku, jíž je Matáv.
Ta hodlá využít předkupního práva a koupit tak 49 % akcií ma9arského mobilního provozovatele Westel.
Tento balík akcií drží společnost MediaOne, se kterou Matáv jedná.
Za zmínku stojí, že do tendru se vedle Airtouch s RWE přihlásila i Orange Hungaria (opět ten Orange)
a CG Sat-Mannesmann Eurokom, přičemž vláda vyřadila rakouský Mobilkom Austria v prvním kole,
a British Telecommunications (největší britský operátor) nestihl podat nabídku ve stanovený čas.
Španělsko
Pro Španělsko byl přelomovým rokem ten s koncovkou 98. Španělská vláda a Evropská komise liberalizovaly
ke konci listopadu 1998 telefonní trh, tedy o 12 měsíců později než ostatní členové Evropské
unie. Do té doby působily v oblasti telekomunikací na španělském trhu dvě firmy: Telefonica a ATT, které
spolupracují, a Retevision, již chtělo zakoupit několik velkých telekomunikačních firem.
Díky vyhlášení tendru na třetího operátora základních telefonních služeb se mohla Telefonica stát
členem Unisource (Swiss PTT, Telia Švédsko a PTT Telecom Nizozemí), kde už měla 25% vklad. ATT pak
začala jednat s Unisource o dohodě k vytvoření Uniworldu. Španělsko se tak otevřelo i světu, protože např.
americká vláda začala na základě tohoto rozhodnutí podporovat vstup Španělska do GATT. Telefonica je
totiž jediná španělská společnost, která má povolení provozovat své služby v zahraničí, resp. právě v USA
(spoluúčastí ve firmě TLDv Puerto Rico).
Svou snahu být třetím operátorem hlavních telefonních služeb potvrdila už dlouho před tímto rozhodnutím
společnost France Telecom SA. Šlo o už druhý pokus France Telecomu vstoupit na španělský trh,
když v červenci roku 1997 nevyhrál licenci na druhého operátora (společně s ním utvořily tehdy konsorcium
Endesa, největší španělská elektrárenská společnost, a Telecom Italia).
Při druhém pokusu o dohodu s Cableuropa, kabelovou televizní společností, kterou vlastní Bank of
America, General Electric Capital Markets, Callahan Associates, Ferrovial, Banco Santander SA a Banco
4 Mobilní komunikace obecně
Central Hispano. Další nabídku učinil British Telecom. Cableuropa, největší španělská kabelová společnost
současně usilovala o třetí licenci provozovatele kabelové televize v Madridu.
Pokud jde o mobilní operátory, pak se výše uvedená deregulace dotkla i tohoto segmentu: už koncem
prosince byly schváleny nové zákony mířící tímto směrem. V současné době působí ve Španělsku Airtel
(druhý největší operátor), který z 34 % vlastní British Telecom, z 21,7 % AirTouch a zbytek patří elektrárenské
společnosti Endesa a firmě Union Fendosa. Posledně dvě jmenované firmy pak investovaly 2
miliardy dolarů z tohoto podílu do třetího operátora mobilních služeb, konsorcia Amena, které dále vlastní
Retevision. Jak vidno, pevná a mobilní sí/ jsou ve Španělsku pevně propojeny jednotlivými vlastníky.
Určitou část Ameny pak vlastní ještě Telecom Italia Mobile.
Čína
Začátkem dubna 1998 čínské ministerstvo komunikací uvolnilo trh. Do té doby zde byly tři "pozemní"
firmy, nyní se otevřela i možnost pro mobilní operátory se standardem CDMA. Staré ministerstvo pošt
a telekomunikací (MPT) splynulo s bývalým ministerstvem elektrárenství, a vytvořilo se tak nové ministerstvo
zodpovědné za rozvoj sítí a vysílačů. Před restrukturalizací ovládal trh China Telecom, dítko to
MPT.
Druhý operátor, Unicom, do té doby také spolupracoval s vládou, takže ten třetí – Great Wall (Velká
ze9) měl velmi těžké podmínky. Vytvořil joint venture s firmou Cesec, donedávna komerční součástí
Osvobozenecké lidové armády, nyní pod MPT. Ostatně, vojenské síly kontrolovaly v Číně donedávna
veškerý obchod, ale v současné době má armáda zákaz komerčně podnikat.
Už z toho důvodu jsou finanční vztahy ve společnosti Great Wall, provozující třetí licenci mobilního
operátora, nejasné. Oficiálně je spravován občanským managementem a jeho konkurenty jsou Telecom
a Unicom. Zatímco tito dva operátoři vytvořili sí/ GSM a varianta sítě CDMA jim slouží jen jako zkušební,
třetí operátor vytvořil CDMA sí/ jako svoji hlavní a pokryl jí celou Čínu. A jsme opět u armády – ta totiž
může spektrální pásma CDMA kontrolovat.
Operátoři spolupracují s různými firmami – např. Motorola si zajistila Peking, kde má 45 000 zákazníků
a plánuje jich mít do roku 2000 až 540 000. Šanghaj "obsadil" Samsung, má 60 000 uživatelů a plánuje
rozšířit sí/ na 200 000 zákazníků během tří let. Uzavřel již kontrakty za 197 milionů dolarů. Zatímco ostatní
pracují na vybudování CDMA sítě, pokračují Telecom a Unicom v rozvoji GSM. Např. Telecom už má
kontrakty za 1 miliardu dolarů, Nokia v provincii Henan za 130 milionů dolarů, Ericsson v provincii
Guangdong za 369 milionů dolarů (i když sem patří i analogové linky), v provincii Jiangsu za 182 milionů
a v provincii Hebej za 58 milionů dolarů. Výše zmíněná Motorola vydělává ve třech provinciích (Tianjin –
43 milionů, Jiangsu – 42 milionů a Hubej – 38 milionů). Northern Telecom získal zakázku za 27 milionů,
ale pořád to všechno není nic na státní China Telecom – jeho zakázky jen za jeden rok dosahují výše 3
miliard dolarů.
Celkově měla Čína ke konci roku 1997 13,5 milionů uživatelů mobilních telefonů. Předpokládá se, že
toto číslo vzroste do roku 2001 na 30 milionů. Otázkou však není dosažitelnost, ale finanční podíly
a podivné transakce mezi jednotlivými třemi mobilními operátory a možnosti dvou digitálních sítí v sice
otevřeném, ale přece jen příliš volném tržním prostředí.
Slovensko
I zde šlo o frekvenci 1 800 MHz a o podobné podmínky jako v České republice, ty však natolik nevyhovovaly
možným uchazečům, že se do tendru nakonec nikdo nepřihlásil. Na první pokus sice byl vyhlášen
vítěz, ale ostatní soutěžící podali návrh na zrušení tendru.
Výběrové řízení bylo zrušeno. Možná za to mohlo to, že slovenské ministerstvo dopravy a spojů na
druhý pokus zvýšilo vyvolávací cenu (10 milionů dolarů), a vyžadovaný podíl slovenského kapitálu se snížil
na 34 %. Objevily se i možnosti sankcí za nesplnění podmínek až do výše 20 milionů dolarů. V prvním
tendru své štěstí zkoušela mj. firma TatryTel, která počítala se společností AT&T Wireless Services jako
zahraničním partnerem. Druhý původní zájemce Telenor GSM už také podruhé "štěstí" nezkusil.
Sunday, January 24, 2010
Mobilní komunikace obecně
Mobilní komunikace obecně
Trocha české historie
Zrození mobilních komunikací a technologií u nás je datováno někam na začátek devadesátých let. Od
té doby se u nás stal mobilní telefon nedílnou součástí denního života nemalého počtu lidí. Te9, když píši
tuto knihu, má podle výsledků všech operátorů mobilní telefon již 30% populace České republiky. Z toho
je jasně vidět, že už dávno neplatí to co dříve, totiž že ten, kdo má mobilní telefon, musí být nutně majetný.
Velkou zásluhu na tom má i snaha mobilních operátorů o co největší přijatelnost cen pro kteréhokoli
člověka (tato snaha je ovšem dána nikoliv zájmem o obecné blaho, ale velkou konkurencí na mobilním
trhu). Za jeden z nejchytřejších kroků lze považovat zavedení předplacených služeb, které na rozdíl od
klasických tarifních programů, dovolují člověku mít neustálou kontrolu nad svými financemi.
Operátoři se také snaží oslovit zákazníky nemalým počtem služeb. Jejich snaha je jen ke prospěchu
mobilních technologií u nás. Díky jejich rivalitě se obyčejnému uživateli nabízí stále více služeb, které
zkvalitňují komunikaci a zvýhodňují mobilní telefon oproti klasickým pevným linkám.
Trocha české historie
Zrození mobilních komunikací a technologií u nás je datováno někam na začátek devadesátých let. Od
té doby se u nás stal mobilní telefon nedílnou součástí denního života nemalého počtu lidí. Te9, když píši
tuto knihu, má podle výsledků všech operátorů mobilní telefon již 30% populace České republiky. Z toho
je jasně vidět, že už dávno neplatí to co dříve, totiž že ten, kdo má mobilní telefon, musí být nutně majetný.
Velkou zásluhu na tom má i snaha mobilních operátorů o co největší přijatelnost cen pro kteréhokoli
člověka (tato snaha je ovšem dána nikoliv zájmem o obecné blaho, ale velkou konkurencí na mobilním
trhu). Za jeden z nejchytřejších kroků lze považovat zavedení předplacených služeb, které na rozdíl od
klasických tarifních programů, dovolují člověku mít neustálou kontrolu nad svými financemi.
Operátoři se také snaží oslovit zákazníky nemalým počtem služeb. Jejich snaha je jen ke prospěchu
mobilních technologií u nás. Díky jejich rivalitě se obyčejnému uživateli nabízí stále více služeb, které
zkvalitňují komunikaci a zvýhodňují mobilní telefon oproti klasickým pevným linkám.
Sunday, January 3, 2010
Hned v úvodu se musím omluvit autorovi této knihy, že mu beru jeho počáteční řeč, kterou měl, spolu
s textem této knihy, připravenou. Doufám, že mi to při svém mládí – komunikace jsou přece mladé a pro
mladé – odpustí. Mobilní komunikace jsou fenoménem konce milénia i počátku toho nového. Dá se to
vysledovat na každé výstavní akci posledních let, kdy nabývám pocitu, že vystavovatelé z řad mobilních
komunikací nesmí chybět na žádné akci, i kdyby se týkala třeba přehlídky chovných plemen slepic. Na
žádné větší výstavní akci, která se dotýká přímo či nepřímo informačních technologií, pak nechybí zcela
zaručeně. Také tuzemská největší výstavní akce z této oblasti – Invex – nemůže být výjimkou. A tradiční
vystavovatelé se nestačí divit, kam se ten svět řítí. I moje jedenáctiletá dcera se cítí být strašně ukřivděná,
když jsem prohlásil, že jí mobilní telefon určitě nepořídím. „Ale tati, vždy/ už ho má půl třídy,“ povídá.
Vzhledem k tomu, že s podobnými návrhy chodí každou chvíli, tak to ignoruji. Ale i já budu muset jednou
ustoupit. Vždy/ mobilní technologie a mobilní telefony opravdu vstoupily do našeho života a staly se jeho
součástí takovou rychlostí, jak snad nic jiného před tím.
A právě proto za vámi přicházíme s touto publikací, která by měla být určitým průvodcem světem
mobilních telefonů. Poučit začátečníky a snad i přinést něco nového už zkušeným mobilním telefonistům.
Leckomu se mohou některé pasáže zdát až příliš laické, některé zase až příliš odborné. Doufám však, že
vám i přes tyto výhrady přinášíme něco nového, co jste ještě nevěděli, nebo čím si alespoň osvěžíte pamě/.
Také bych rád při této příležitosti poděkoval autorovi, spolupracujícím firmám a všem, kteří se o tuto
publikaci zasloužili. Speciální poděkování pak patří brněnské centrále Minolty, která vždy ochotně zapůjčí
svoji techniku na pořízení a zpracování digitálních obrazů.
Za vydavatele Karel Heinige
s textem této knihy, připravenou. Doufám, že mi to při svém mládí – komunikace jsou přece mladé a pro
mladé – odpustí. Mobilní komunikace jsou fenoménem konce milénia i počátku toho nového. Dá se to
vysledovat na každé výstavní akci posledních let, kdy nabývám pocitu, že vystavovatelé z řad mobilních
komunikací nesmí chybět na žádné akci, i kdyby se týkala třeba přehlídky chovných plemen slepic. Na
žádné větší výstavní akci, která se dotýká přímo či nepřímo informačních technologií, pak nechybí zcela
zaručeně. Také tuzemská největší výstavní akce z této oblasti – Invex – nemůže být výjimkou. A tradiční
vystavovatelé se nestačí divit, kam se ten svět řítí. I moje jedenáctiletá dcera se cítí být strašně ukřivděná,
když jsem prohlásil, že jí mobilní telefon určitě nepořídím. „Ale tati, vždy/ už ho má půl třídy,“ povídá.
Vzhledem k tomu, že s podobnými návrhy chodí každou chvíli, tak to ignoruji. Ale i já budu muset jednou
ustoupit. Vždy/ mobilní technologie a mobilní telefony opravdu vstoupily do našeho života a staly se jeho
součástí takovou rychlostí, jak snad nic jiného před tím.
A právě proto za vámi přicházíme s touto publikací, která by měla být určitým průvodcem světem
mobilních telefonů. Poučit začátečníky a snad i přinést něco nového už zkušeným mobilním telefonistům.
Leckomu se mohou některé pasáže zdát až příliš laické, některé zase až příliš odborné. Doufám však, že
vám i přes tyto výhrady přinášíme něco nového, co jste ještě nevěděli, nebo čím si alespoň osvěžíte pamě/.
Také bych rád při této příležitosti poděkoval autorovi, spolupracujícím firmám a všem, kteří se o tuto
publikaci zasloužili. Speciální poděkování pak patří brněnské centrále Minolty, která vždy ochotně zapůjčí
svoji techniku na pořízení a zpracování digitálních obrazů.
Za vydavatele Karel Heinige
Thursday, June 4, 2009
Konvoluční kódy
Konvoluční kódy
Na rozdíl od paritních kódů, u kterých se ke kódové skupině přidává podle jistých
pravidel jeden nebo více bitů, se u konvolučních kodérů vkládá do signálu přídavná
redundance tím, že se nad původním a zpožděným bitovým tokem provádí podle známých
pravidel jisté matematické operace. Důsledkem je zvýšení přenosové rychlosti signálu, aniž
by byly k původnímu signálu přidány nějaké kontrolní bity. Konvoluční kódy je proto možné
považovat za konvoluci impulzní odezvy kodéru a vstupního signálu, což se promítlo i do
jejich názvu.
32 Rádiové a mobilní komunikace
Schéma zapojení
jednoduchého konvolučního
kodéru je nakresleno na obr.
2.15. Kodér obsahuje posuvný
registr délky S a několik
součtových členů realizujících
funkci sčítání modulo 2 (logický
součet bez přenosu). Jejich počet
je stanoven tzv. generujícími
mnohočleny stupně S , které
udávají podle jakých pravidel
mají být vytvářeny výstupní
signály. Pokud mnohočlen
obsahuje člen s příslušnou
mocninou (jeho koeficient je
roven 1), je signál z příslušné buňky registru přiveden na součtový člen. Pokud
v mnohočlenu nějaký člen chybí (jeho koeficient je roven 0), signál z příslušné buňky není
využit.
Na rozdíl od paritních kódů, u kterých se ke kódové skupině přidává podle jistých
pravidel jeden nebo více bitů, se u konvolučních kodérů vkládá do signálu přídavná
redundance tím, že se nad původním a zpožděným bitovým tokem provádí podle známých
pravidel jisté matematické operace. Důsledkem je zvýšení přenosové rychlosti signálu, aniž
by byly k původnímu signálu přidány nějaké kontrolní bity. Konvoluční kódy je proto možné
považovat za konvoluci impulzní odezvy kodéru a vstupního signálu, což se promítlo i do
jejich názvu.
32 Rádiové a mobilní komunikace
Schéma zapojení
jednoduchého konvolučního
kodéru je nakresleno na obr.
2.15. Kodér obsahuje posuvný
registr délky S a několik
součtových členů realizujících
funkci sčítání modulo 2 (logický
součet bez přenosu). Jejich počet
je stanoven tzv. generujícími
mnohočleny stupně S , které
udávají podle jakých pravidel
mají být vytvářeny výstupní
signály. Pokud mnohočlen
obsahuje člen s příslušnou
mocninou (jeho koeficient je
roven 1), je signál z příslušné buňky registru přiveden na součtový člen. Pokud
v mnohočlenu nějaký člen chybí (jeho koeficient je roven 0), signál z příslušné buňky není
využit.
Wednesday, November 26, 2008
Rozdělení kanálových zabezpečovacích kódů
Rozdělení kanálových zabezpečovacích kódů je přehledně znázorněno na obr. 2.14. Podle
stupně zabezpečení je dělíme na detekční kódy a korekční kódy. Při použití detekčních
(zjišťovacích) kódů lze chybnou kódovou skupinu nebo blok pouze identifikovat, avšak
opravit je nelze. Z přijímané zprávy se obvykle odstraní, což může vést ke ztrátě informace.
Proto se někdy v takových případech doplňuje systém o tzv. zpětný kanál, ve kterém se
přenáší automaticky žádost o opakování přenosu ARQ (Automatic Request Repetition).
Podnět k opakování vysílání chybných částí zprávy dává dekodér detekčního kódu. Korekční
(opravné) kódy (někdy také samoopravné kódy) naproti tomu chybu nejen zjistí, ale umožní
identifikovat i chybný bit nebo několik bitů a opravit je. Poněvadž k zabezpečení přenosu
nepotřebují zpětný kanál, označují se termínem dopředná korekce chyb FEC (Forward Error
Correction). Zabezpečení těmito kódy je složitější neboť používají větší počet kontrolních
bitů.
Korekční kódy lze dále rozdělit na konvoluční kódy a blokové kódy. Jejich
řetězením, a to i vzájemným, vzniká významná skupina řetězových kódů.
2.2.2 Detekční kódy s paritními bity
Podstata zabezpečení signálu jednoduchými paritními kódy spočívá v doplnění
jednotlivých kódových skupin jedním paritním (kontrolním) bitem, který může být umístěn na
začátku nebo na konci kódové skupiny. Jeho hodnota může být volena tak, aby doplňoval
zabezpečovanou skupinu buď na sudý nebo na lichý počet jedniček. Je-li například kódová
skupina ve tvaru 1010101, potom při zabezpečení sudou paritou je třeba přidat k uvažované
skupině paritní bit 0, neboť skupina již obsahuje sudý počet jedniček. Jsou-li paritní bity
přidávány na konec skupiny, bude přenášený signál ve tvaru 10101010. Při zabezpečení téže
kódové skupiny lichou paritou musí být přidán paritní bit 1, neboť skupina obsahuje pouze
sudý počet jedniček, který je třeba změnit paritním bitem na počet lichý. Přidáním paritního
bitu na konec skupiny, bude přenášen signál ve tvaru 10101011.
Kontrola sudé nebo liché parity se na přijímací straně provádí nejčastěji sčítáním
modulo 2 (logický součet bez přenosu) jednotlivých bitů kódové skupiny. Pro sudou paritu by
měl být výsledek součtu roven 0, pro lichou paritu by měl být roven 1. Správný výsledek však
bohužel získáme i v případě, kdy dojde v komunikačním kanálu ke dvěma chybám, obecně
k sudému počtu chyb.
stupně zabezpečení je dělíme na detekční kódy a korekční kódy. Při použití detekčních
(zjišťovacích) kódů lze chybnou kódovou skupinu nebo blok pouze identifikovat, avšak
opravit je nelze. Z přijímané zprávy se obvykle odstraní, což může vést ke ztrátě informace.
Proto se někdy v takových případech doplňuje systém o tzv. zpětný kanál, ve kterém se
přenáší automaticky žádost o opakování přenosu ARQ (Automatic Request Repetition).
Podnět k opakování vysílání chybných částí zprávy dává dekodér detekčního kódu. Korekční
(opravné) kódy (někdy také samoopravné kódy) naproti tomu chybu nejen zjistí, ale umožní
identifikovat i chybný bit nebo několik bitů a opravit je. Poněvadž k zabezpečení přenosu
nepotřebují zpětný kanál, označují se termínem dopředná korekce chyb FEC (Forward Error
Correction). Zabezpečení těmito kódy je složitější neboť používají větší počet kontrolních
bitů.
Korekční kódy lze dále rozdělit na konvoluční kódy a blokové kódy. Jejich
řetězením, a to i vzájemným, vzniká významná skupina řetězových kódů.
2.2.2 Detekční kódy s paritními bity
Podstata zabezpečení signálu jednoduchými paritními kódy spočívá v doplnění
jednotlivých kódových skupin jedním paritním (kontrolním) bitem, který může být umístěn na
začátku nebo na konci kódové skupiny. Jeho hodnota může být volena tak, aby doplňoval
zabezpečovanou skupinu buď na sudý nebo na lichý počet jedniček. Je-li například kódová
skupina ve tvaru 1010101, potom při zabezpečení sudou paritou je třeba přidat k uvažované
skupině paritní bit 0, neboť skupina již obsahuje sudý počet jedniček. Jsou-li paritní bity
přidávány na konec skupiny, bude přenášený signál ve tvaru 10101010. Při zabezpečení téže
kódové skupiny lichou paritou musí být přidán paritní bit 1, neboť skupina obsahuje pouze
sudý počet jedniček, který je třeba změnit paritním bitem na počet lichý. Přidáním paritního
bitu na konec skupiny, bude přenášen signál ve tvaru 10101011.
Kontrola sudé nebo liché parity se na přijímací straně provádí nejčastěji sčítáním
modulo 2 (logický součet bez přenosu) jednotlivých bitů kódové skupiny. Pro sudou paritu by
měl být výsledek součtu roven 0, pro lichou paritu by měl být roven 1. Správný výsledek však
bohužel získáme i v případě, kdy dojde v komunikačním kanálu ke dvěma chybám, obecně
k sudému počtu chyb.
Subscribe to:
Posts (Atom)
